Kapitola Beze jména

Úvod, předmluva (Vchod / přístup)

1	Dobrý den, milý čtenáři.
2	Jestli se ptáš co znamená být vzdělaný, odpovím ti: znát věci, jejich rozdíly a umět je pojmenovat.
3	Kromě toho už nic? Opravdu nic.
4	Základy vědění položil ten, kdo se naučil různé technologie a poznal přírodní zákony.
5	Je to snad těžké?
6	Ano, jestliže to nebudeš dělat do hloubky a s předsudkem, nepochopíš to a nebude tě to bavit.
7	Naposledy, co je drsné, bude na začátku.
8	Dokonce i písmena se napoprvé malému dítěti zdají jako divné potvory.
9	Když vynaloží trochu práce, stane se pro ně porozumívání hrou.
10	Každá věc se zdá na první pohled těžká.
11	Pokud na něco přistoupíš, není nic, co bys nakonec nepochopil.
12	Kdo chce, chápe všechno.
13	Měl bys doufat, a ne si zoufat, ať jsi, kdo jsi.
14	Hleď, té práce není mnoho!
15	Já ti tu v krátkosti ukáži celý svět a krásu českého jazyka.
16	Pozorně si to prohlédni, prostuduj a pouč se z toho!
17	Když tak učiníš, seznámíš se s veškerým lidským poznáním.

II
III
IV
V
VI
VII
VIII
IX
X

O stvoření světa (O původu světa)

18	Bůh stvořil všechno z ničeho.
19	Do nesmírného prázdna, které bylo na počátku, umístil nebe a zem,
20	a vyplnil jej tmavou chaotickou hmotou.
21	Ze které jako z materiálu stvořil rozdílné živé tvory podle svého záměru.
22	Dal každému jeho přirozenost, to jest schopnost obrany svého místa, způsobu života a jeho potomstva.

O živlech (O živlích)

23	Především pak tu neuspořádanou směs podle hustoty a viskozity rozdělil do čtyř skupin.
24	Nejřidší a nejlehčí část učinil světlou a horkou a nazval ohněm a světlem.
25	Jinou, opět lehkou a průhlednou, nazval větrem.
26	Třetí část, tekutá a studená, byla voda,
27	pod kterou zůstala hustá usazenina, hlína.
28	Toto jsou jednoduché látky, z kterých vznikají složitější.
29	Všechny ostatní jsou z těchto složeny,
30	jelikož z nich vznikají, jimi jsou podporovány a když pak zanikají, v ně se opět rozkládají.

O vesmíru (O obloze)

31	Hvězdy jsou jako lampy zavěšené na nebi, které se pohybují po uzavřených drahách, svým světlem osvětlují temnotu a určují čas a řád věcí.
32	Planet je sedm, každá na své oběžné dráze.
33	Nejblíže Zemi je Měsíc, který se nám jeví podle toho, jak je nasvícen, jako by dorůstal či ubýval, a udává tím dobu jednoho lunárního měsíce.
34	Slunce svým oběhem vymezuje dobu trvání dnů.
35	Východ Slunce předchází svítání, když se rozednívá.
36	Po západu Slunce přichází soumrak, tedy se smráká až je tma tmoucí.
37	Když Slunce prodlužuje svoji oběžnou dráhu na obloze, tak je jaro, když ji zkracuje, tak je podzim, na začátku jara i podzimu je rovnodennost.
38	Když je Slunce nejníže, je nejkratší den a počátek zimy. Když je nejvýše je nejdelší den a počátek léta, když je Sirius nejvýše, je nejteplejší část roku.
39	Merkur oběhne kolem Slunce rychleji než za půl roku, Venuše pak za rok a půl.
40	Venuše se ráno nazývá Jitřenka, večer Večernice.
41	Mars obíhá kolem Země za necelé dva roky, jasný Jupiter za necelých jedenáct let, chladný Saturn za téměř dvacet devět let.
42	Zatmění Měsíce a Slunce nastává tak, že se Země ocitne mezi Sluncem a Měsícem nebo se Měsíc dostane na spojnici mezi Zemi a Slunce.
43	Na osmém místě jsou hvězdy, které se otáčejí stejným směrem a stejně rychle, ale s různou svítivostí.

O ohni (O ohni)

44	Z každé jiskry může vzniknout oheň, dopustíš-li to.
45	Neboť cokoli začne hořet, to nejprve doutná, potom hoří, pak plápolá a sálá a nakonec se to spálí a změní ve žhavý popel.
46	Hořící dřevo se nazývá poleno, z dohořelého vzniká uhel a dokud žhne, tak je to řeřavý uhel.
47	Z hořícího plamene je dým, v komíně se usazují saze.

Počasí (O věcech v povětří se dělajících)

48	Vodní páry stoupají vzhůru.
49	Ze sražených par se vytváří oblak, pokud se snese k zemi, říká se mu mlha.
50	Z mraků prší, sněží a padají kroupy.
51	Přeháňka se objeví náhle, při dešti padá hodně vody, příval bouří.
52	Když kapky zmrznou, vzniknou kroupy, když se ohřejou železo zrezaví.
53	Jinovatka je zmrzlá rosa, rampouch ztuhlá kapka vody.
54	Sníh osení přikrývá, aby kvůli mrazu a ledu nezmrzlo.
55	Vánek nás občerstvuje když vane, ale když fouká prudký vítr, tak všechno poráží a láme.
56	Hlavní větry jsou: východní, jižní, západní, severní.
57	Vichr a smetí se točí dokola.
58	Vznícené sirné páry blýskají, kouří a smrdí.
59	Když se horký vzduch setká se studeným, nastává bouřka.
60	Vzniká zde blesk doprovázený hromem.
61	Který buď zapaluje nebo ničí, za okamžik zmizí a cokoliv zasáhne padá k zemi.
62	Kdo by se nevyděsil, když se blýská a hřmí?
63	Když se objevila kometa, znamenalo to vždy neúrodu nebo nákazu.
64	Pokud je duha či zamlžený měsíc ráno, věští počasí pošmourné, naopak pokud tyto jevy spatříme večer, předpokládáme hezké počasí.

O vodstvu (O vodách)

65	Z pramenů prýští/tryská voda do studánky, odkud tečou potůčky.
66	Z těch se stávají potoky a potom řeky, proudící svými koryty mezi břehy.
67	Když nemají spád a dostatečný průtok, rozlévají se v jezera.
68	Bažiny jsou prameny bez odtoku.
69	Přívalová voda je z prudkých dešťů, z nich vznikají povodně a záplavy.
70	Voda, která teče se nazývá proud, která se točí vír a ta která mizí v prohlubni, vytváří propast.
71	Vhodíš-li něco do vody, zase to vyplave, ale proč ji znečišťovat?
72	Bublina vzniká z kapky dopadající na vodu.
73	Moře je slané jako voda z naloženého masa;
74	kde hraničí s pevninou, vytváří zátoky a průlivy.
75	Příliv trvá šest hodin, potom nastává odliv, s velkým hukotem, nejzřetelněji mezi úžinami.
76	Na severu je ledový oceán.

O zemi (O zemi)

77	Povrch Země je někde vlhký a bažinatý, někde suchý a kamenitý.
78	Někde vidíme roviny, jinde hory, doly a údolí, kopce a nížiny, jeskyně, rozsedliny a rokle.
79	K vrcholu strmě stoupají pahorkatiny a stráně, pak se svažují zpět dolů.
80	Zemětřesení vzniká nahromaděním podzemní energie, která na povrchu způsobuje trhliny.
81	Když třeš a mneš hlínu, vzniká prach, jestiže ji rozmočíš, vzniká bláto.

O nerostech a horninách (O kamení)

82	Rozdrobený kámen je písek, je-li hrubší, nazývá se štěrk.
83	Skály leží na zemi (buď viditelné nebo skryté), špičaté se tyčí strmě vzhůru.
84	Nevyjme-li se do boty zapadlý kamínek, tlačí.
85	Brouskem brousíme tupé věci, křemenem křesáme oheň, prubířským kamenem zkoušíme kovy.
86	Opuka je písková a drsná.
87	Alabastr je nejčistší mramor.
88	Magnet ukazuje přímo k severu.
89	Mezi drahými kameny je nejdražší rudý korund, druhý po něm diamant, též rubín, safír, smaragd, jaspis atd., které se po vybroušení lesknou.
90	Jaspis a polodrahokamy lapis alectorius a lapis chalonitis jsou méně ceněné kameny.
91	Perly se nacházejí v mořských lasturách / v perlorodkách.
92	Koráli jsou proutky mořského stromu.
93	Sklo se podobá kříšťálu, nikoliv tvrdostí; řeže se smirkem.

O kovech (O kovích)

94	Kovy se dobývají v dolech; jelikož se taví i tuhnou, odlévají se z nich různé věci.
95	Zlato, zvláště ryzí, je nejdokonalejší, protože je nejčistší a nejžádanější.
96	I kdyby ho dali stokrát do pece, neztratí nic ze své podstaty.
97	Stříbro je mu nejpodobnější, pokud je čisté, často ale obsahuje nečistoty, které se musí odstranit.
98	Ačkoliv je železo tvrdé, podléhá korozi; když je několikrát kalené, nazývá se ocel.
99	Na mědi se tvoří měděnka, produkt koroze.
100	Mosaz je slitina mědi a kobaltu; pro křehkost se může pouze odlévat.
101	Olovo je měkčí a méně kvalitní než cín.
102	Není nic divnějšího než rtuť; je tekutá, ale není mokrá.
103	Neboť když ji na něco vyliješ, nebo do ní něco ponoříš či jí něco pokropíš, nic se nenamočí.
104	Sůl, ledek, kamenec, skalice, salnitr, síra, asfalt, ropa, olověná běloba, křída, rudka, rumělka atd. jsou produkty země.

O dřevinách a ovoci (O stromoví a ovoci)

105	Rostlina se živí vláhou, kterou získává z kořenů.
106	Nemá-li vláhu, chřadne a vadne.
107	Kmen se postupně větví do haluzí a ratolestí.
108	Po odřezání větví zůstane z kmene špalek a v zemi pařez.
109	Z vnějšku je kůra, pod ní lýko (za čerstva se dá sloupnout), uvnitř dřevo.
110	Stromům listí opadá a zase naroste, kromě stálezelených, jako zimostráz, tis, atd.
111	Jabloň, hrušeň, fíkovník a olivovník rostou v sadu, jasan, buk, olše a habr jsou plané.
112	Zatímco prvně jmenované stromy nesou ovoce, ty další ovocné nejsou - jako i bříza, topol, osika.
113	Některé velkolisté stromy dodávají více stínu - jako např. lípa, javor, jilm a jiné.
114	Z proutí vrby se pletou koše a lísy.
115	Jedle roste do výšky, vypíná se stejně jako smrk, modřín, cypřiš či cedr.
116	Čím více se palma ohýbá, tím více se pne do výšky.
117	Pupen se otevře, vypučí květ (na fíkovníku holičky) a květ přinese ovoce, které když dozraje očeše se, shodí se nebo samo spadne.
118	Některé je časné, jiné zas pozdní, některé celoroční (jako jalovec); jí se pak buď čerstvé (někdy s ratolestí utržené) a nebo zvadlé a nebo shnilé.
119	Třešně mají delší stopku než višně.
120	Mišpule jsou chlupaté, ale švestky, meruňky, broskve, špendlíky, trnky a blumy jsou peckovice.
121	Ten kdo chce sníst ořech, musí ho rozlousknout a sníst jádro; buď je to vlašský ořech, nebo lískový, nebo kotvice a nebo mandle.
122	Korkový dub a svída mají žaludy, dub má také duběnky, borovice má šišky, dřín dřínky, vavřín bobky a jeřabiny bobule.
123	Oskeruše, svatojánský chléb, pomeranče, citróny, limetky a granátová jablka způsobují zácpu, fíky, jahody, moruše, maliny a borůvky naopak průjem.
124	Kadidlo, myrha, mastix, kafr, pryskyřice a smůla jsou mízy jistých stromů, stejně jako například jantar, jak říkají.

O bylinách (O bylinách)

125	Byliny, co rostou na stonku či na lodyze (bazalka, okurka, tykev, meloun, dýně) rychle rostou a jsou jednoleté. Až na netřesk a brčál, které jsou vytrvalé.
126	Řepa, tuřín, červená řepa, mrkev, křen, ředkev, pastinák, kapusta, špenát, mořské řasy, lebeda, artyčok, petržel, řeřicha, to vše je zelenina.
127	Obilí je stéblo s klasem nahoře (buď chlupatým nebo hladkým) uvnitř je pod slupkou zrno jako např. rýže, špalda, proso, pohanka, turecké žito.
128	Luštěniny mají plody v luscích a strukách např. hrách, vlčí bob, cizrna, vikev a čočka.
129	Jak se děje, že pšenice, žito, ječmen a oves se nedopatřením mění v koukol a plevel?
130	Pro dobytek se seje směs a jařina.
131	Česnek, cibule, pórek, mořská cibule a ocún mají cibulku.
132	Koření (trhová) jsou: pepř, zázvor, kurkuma, skořice, muškátový květ a oříšek, hřebíček, puškvorec, koriandr, anýz, kopr, kmín, hořčice.
133	Vonné a věncové (z nichž se vijí korunky a věnce) jsou: majoránka, laskavec, sedmikráska, karafiát, levandule, pivoňka, růže, rozmarýn, tulipán a lilie, fialka, mateřídouška, pampeliška.
134	Druhy rostlin: mech, ostřice, truskavec, prvosenka, jetel, kozí jetel, jitrocel, řebříček, svlačec, zlatobýl, řepík, kopřiva, chebdí, černohlávek, černobýl.
135	Léčivé byliny jsou: pelyněk, aloe, orlíček, různé bodláky, hořec, oman, černé koření, yzop, libeček, řimbaba, máta, nard, knoflíkovka, bertrám, routa, šalvěj, saturejka.
136	Polní léčivé byliny jsou: andělika lékařská, meduňka, brutnák lékařský, jitrocel kopinatý, zeměžluč, rmenec sličný, čekanka, štěrbák, zvonek český, narcis, dobromysl, bedrník, hlaváč, jelení jazyk, nátržník, divizna a všehoj.
137	Oměj, bolehlav a šalamounek jsou jedovaté byliny; nezralá makovice obsahuje opium, které má omamné účinky.

O keřích (O křovinách)

138	Mezi keře patří bez, rybíz, ostružiník, maliník, břečťan, ptačí zob, lékořice, máta, lilek, hloh a šípková růže.
139	Rákos a sítina se nacházejí v bahnitých místech.
140	Z rákosí, na kterém nejsou suky, ale rostou na něm paličky, se vyrábějí rohože.
141	Hřiby, smrži, kozáci a ryzci jsou mezi houbami nejvybranější.

O živočiších, nejprve o ptácích (O živočiších a nejprv o ptácích)

142	Cokoli žije, cítí a hýbe se, je živočich.
143	Okřídlení tvorové létají, vodní plavou (někteří křídly, jiní ploutvemi), čtvernozí běhají, plazi se plazí.
144	Ptáci jsou dvounozí (rajský pták/rajka guinejská je prý beznohý/á), opeření a mají zobák (kromě netopýra, který má srst a zuby).
145	Zobají zrní zobákem, zásobují si tím vole a nevylučují moč.
146	Pro rozmnožování si staví hnízda, ledňáček hnízdí u vody.
147	Potom snášejí vejce (která pod skořápkou obsahují bílek a žloutek) a sedí na nich, než se vylíhnou mláďata, která se díky svému pískotu nazývají písklata.
148	Dravci jsou: káně, sup, jestřáb, sokol, krahujec, kteří zahnutými pařáty loví hrdličky a jiné neškodné ptáky.
149	Sova v noci (ne až tak jasné, ale i bez měsíce) vidí a ve dne nevidí, jako i jiní noční ptáci: výr, sýček, lelek lesný, kalous, ťuhýk a noční vlaštovka.
150	Bažanti, dropi, tetřevi, krůty, kohouti, jeřábi a koroptve jsou považováni za lahůdku.
151	Labuť, lyska, roháč, kachna, volavka, a jiní vodní ptáci jsou ploskonozí, nemají peří na nohou.
152	Špačci létají v hejnech, ale zmateně, jestřábi létají velmi spořádaně, volavky létají velice vysoko.
153	Pěvci jsou: čížek, skřivan, slavík, stehlík, pěnkava, strnad, kos, jiřička.
154	Hřivnáč a doupňák jsou divocí holubi.
155	Žluva, dudek, datel, dlask, červenka a pěnice se živí červy, stejně jako čejka.
156	Střízlík a malá sýkora jsou oproti pštrosovi legračně malí.
157	Říká se, že drozd kvíčala se může přilepit na lep ze jmelí, které sám šíří svým trusem.
158	Křepelka má krátký ocas, třasořitka s ním neustále třese, páv se chlubí oky svých ocasních per.
159	Při hájení svého teritoria předvádí chocholouš chochol na hlavě a kohout svůj hřebínek.
160	Husa, která je krmena šiškami, kejhá, kachna káchá, slepice kdáká, kvoká a skříká, krkavec krká, orel křičí, čáp klape, kukačka kuká, straka štěbetá, kavka, havran i vrána krákají, vlaštovka švitoří, vrabec ovšem zejména cvrliká.
161	Ale papoušek je schopen napodobovat lidská slova.
162	Fénix, noh a jiné bájné bytosti jsou vymyšlené.

O vodních tvorech (O vodních (tvořích))

163	Ryby nasávají vodu ústy a žábrami ji vypouštějí
164	Šupinaté jsou živorodé, hladké kladou jikry.
165	Samci mají mlíčí, samice jikry.
166	Mezi říční ryby patří: jeseter, sumec, úhoř (který se při chycení vyklouzne), hlavatice, parma, pstruh, lipan, jelec, plotice, bělice, mihule, mřenka a pulec.
167	V rybníku jsou: kapr, štika, karas, okoun, lín, ježdík.
168	Mořské: losos, rejnok, úhoř mořský, rocha, ústřice, a různé další potvory.
169	Potom nám přivážejí svazky v sudech solených herynků a na slunci uzených platýrů a uzenáčů.
170	Sušená treska, i když je dobře naklepaná, není k jídlu.
171	Delfín je ze všech nejrychlejší, velryba největší.
172	Rak a humr s klepety umí kráčet dopředu i dozadu.
173	Z ostranky se vyrábí šarlat.

O dobytku (O hovádkách)

174	Dobytek jsou domácí zvířata, která nám pomáhají.
175	Hrbatého velblouda lze použít místo povozu.
176	Kůň je výrazný hřívou. I když je plachý, bývá zkrocen, aby ho jezdec mohl řídit; o jezdci níže.
177	Je-li kůň bez uzdy, plaší se, kope nohama a shazuje jezdce.
178	Vykastrovaný kůň přestává řehtat.
179	Hříbata se neokovávají.
180	Pokorný oslík, který je bitý/poháněný, hýká.
181	Býk bučí, beránek bečí.
182	Skopec je beran s odňatými varlaty, když je škádlen, trká.
183	Hňup je vykastrovaný kozel (kůzle ještě nemá bradku).
184	Chrochtající vepř nepřežvykuje, ačkoliv je sudokopytník. Vykastrovaný vepř se nazývá kanec, kastrovaná prasnice nunva.
185	Selata sají z vemene prasnice.
186	Pes/fena se štěňaty štěká na příchozího; toho, kdo přichází potají, pokouše.
187	Dráždíš-li ho, otevře tlamu a vrčí; uhodíš-li ho, kňučí.
188	Když je vzteklý, běhá tam a sem, na co narazí, roztrhá; vody se ale bojí.

O zvěři (O zvěři)

189	Zvířata se vesele pasou vedle lesů a v hájích, poté se odeberou do svých skrýší a pelechů.
190	Slon, největší ze zvířat, má neohebné nohy a proto si podává potravu chobotem.
191	Jednorožec žije v nejvzdálenějších a neobyvatelných pustinách.
192	Nosorožec má na sobě kostěnný pancíř.
193	Losí kůže se nedá proseknout.
194	Chundelatý medvěd bručí a mručí.
195	Co rys neuloví na tři skoky, nechá být.
196	Tygr je nejdivočejší zvíře.
197	Rys skvrnitý má výborný zrak.
198	Jelenovi mohutné parohy nevadí, je mrštný a dožívá se vysokého věku; někdy je v říji.
199	Jemu je podobný daněk, ale je menší; také srna, jejíž samec je srnec.
200	Kozorožec a kamzík lezou po příkrých skalách.
201	Buvol a zubr jsou divocí volové.
202	Lev s chlupatou hřívou hrozivě řve.
203	Když přichází jaro, liška začíná línat a je olysalá, blekotá a zůstane vždy divoká.
204	Není nic bázlivějšího než zajíc: kdykoliv se něco šustne, nastraží uši a nebo se vztyčí a utíká do křoví; když ho chytají, piští.
205	Králík dělá nory a krtek krtiny.
206	Ježek a dikobraz mají ostny místo srsti.
207	Opice, např. kočkodan, napodobují naši činnost.
208	Není nic ospalejšího než plch a jezevec.
209	Tchoř, lasice kolčava, kuna, sobol, norek atd. se používají na výrobu kožichů.
210	Veverka, sysel, křeček a další si dělají nory.
211	Myš, která prolézá spíže, se občas stává kořistí koček, či se chytne do pastí.

O obojživelných tvorech a plazech (O obojživelních (tvořích) a zeměplazích)

212	Obojživelní tvorové jsou: bobr, vydra, skokan, želva, kuňka a krokodýl, který když jí, tak hýbe horní čelistí.
213	Tvorové, co se plazí a svlékají kůži (svlečku), jsou: syčící had, slepýš, zmije, ptyas, mnohohlavý ještěr.
214	Drak zabíjí dechem, bazilišek pohledem.
215	Ještěrka, scink, chameleon, mlok a štír chodí po nohách.
216	Slimáci jsou hlemýždi bez ulity.

O červech a hmyzu (O žížalách / hmyzu)

217	Červi a hmyz se dělí na mnoho druhů, z nichž hlísti žijí na hnojišti, housenky na rostlinách, červotočové ve dřevě; molové požírají šaty a knihy, zavináčci révu a obilné mušky obilí.
218	Hnidy, vši, blechy, komáři, štěnice, zákožky, klíšťata i pijavice nás obtěžují.
219	Bourci morušoví dělají hedvábí, včely zase plástve medu (ze kterých se živí jejich larvy); z úlu vylétají v rojích.
220	Sršni a vosy mají ostrá žihadla.
221	Střečkem pobodaný dobytek vyvádí.
222	Je mnoho druhů kobylek a chrobáků, z toho některé jsou k jídlu.
223	Mezi létavý hmyz patří brouci, chrousti, zlatohlávkové, roháči, motýli, světlušky a můry, které přitahuje světlo. Zato škvoři, mnohonožky, stonožky, berušky, svinky i vodní pavouci pouze lezou.
224	Kobylka prozpěvuje venku a cvrček cvrká vevnitř.
225	Mravenec je malý, ale pracovitý. Vždy nosí zrníčka a drobky.
226	Pavouk spřádá pavučinu.

O člověku (O člověku)

227	Přední z živočichů je člověk, výkvět světa; rodí se s křikem.
228	Porodní bába ho ovine plenkami a položí do kolébky.
229	Starostlivá chůva pečuje a chová svého svěřence, kojí ho, dítě samo saje.
230	Od kolébky se přechází ke kočárku, když se dvouleté dítě učí chodit a začíná mluvit a žvatlat, hraje si s chrastítky, panenkami a malými hračkami.
231	Když mládež dospívá, tak se jim mění hlas a zpívají fistulí.
232	Dospívajícím se říká chlapci, starším jinoši.
233	Když muž začne stárnout, objevují se mu stařecké vrásky a šediny.
234	Staré babičky bývají bezzubé, staří dědečkové shrbení.
235	Miminka o sobě neví, dětství bývá vyplněno hrami, puberta blbostmi, dospělost prací, staří se chovají jako děti.
236	Staří se chovají jako děti.
237	Člověk střední postavy má nejlepší velikost.
238	Velkého člověka se všichni bojí a malý je k smíchu.
239	Člověk je nahý, bez srsti.
240	Divoši jsou výmysl.

O těle, nejdříve o končetinách (O těle, a nejprv o oudech zevnitřních)

241	Tělo je složeno z kostí, chrupavek, vazů, nervů, masa, svalů, třívrstvé kůže a různých blan.
242	Končetiny dohromady drží díky pevným vazům a tvoří celek.
243	Části, které jsou párové, stojí proti sobě po stranách, nepárové jsou uprostřed.
244	Mezi obličejovými rysy jsou zajímavé rozdíly.
245	Úzké čelo značí podlost, vysedlé tupost, široké dobrou povahu, vrásčité starostlivého člověka, zkrabacené značí hněv, svraštělé a vypouklé ukazuje na nestydatost.
246	V bělimě je zornice oka, která odráží obrazy věcí jako zrcadlo.
247	Víčka mrkáním zvlhčují oko, řasy a obočí lemují víčko.
248	Ale oční koutky roní slzy.
249	Mezi spánky a nosem, který někteří mají plochý a jiní křivý či zahnutý, jsou líce a pod nimi tváře.
250	Nosními dírkami jako odpadem vytéká hlen, který zadržují chloupky v nose, aby volně nevytékal, dokud se nevysmrká.
251	Mužská brada je pokryta vousy, horní ret knírem, někteří muži ale vousy nemají.
252	Přední část krku se nazývá hrdlo, zadní šíje.
253	Pod prsy s mléčnými dvorci se nachází břicho, po stranách boky.
254	Žebra sahají od paží ke slabinám, kde končí.
255	V tříslech se nachází přirození.
256	Pod kyčlemi se nachází stehna, pod koleny holeně, ze zadní strany lýtka.
257	Pod kotníkem je spodní část nohy/chodidlo, pata a nárt.
258	Záda začínají lopatkami, následují ledviny, poté hýždě obalené tukem sloužícím k sezení.
259	Páteř slouží k podpoře těla, abychom stáli vzpřímeně, skládá se ze 34 spojených obratlů, abychom se mohli hýbat, což bychom nemohli, kdyby páteř byla tvořena jednou kostí.
260	Horní končetina se skládá ze svalovitého ramene, lokte a ruky, která roztažená nazývá se dlaň, stažená pěst.
261	Prstů je pět, každý má tři články a klouby.
262	Palcem uchopujeme, ukazovákem ukazujeme, prostředník je nejdelší (přečnívá), mezi jím a malíkem se nachází prsteník.
263	Nehty škrábeme, drápeme, trháme, štípáme.
264	Levá ruka drží, pravá dělá vše zručněji, pokud někdo není nešikovný nebo postižený.
265	Kdo umí oběma rukama má výhodu před levákem.

O vnitřních orgánech (O oudech vnitřních)

266	Nahlédněme nyní do vnitřností!
267	Nejdříve jídlo ukousneme předními zuby a pak rozžvýkáme třenovými zuby, ústa slouží k rozmělnění potravy, která dále postupuje do jícnu a do žaludku (přežvýkavcům prvně do bachoru, poté do čepce, knihy a nakonec do slézu), kde začíná trávení.
268	Mléčné žilky odvádí natrávenou potravu, která následně putuje do jater, kde se opět rozděluje. Hustší zbytky utvoří exkrementy.
269	Primární moč putuje skrze močovou trubici do ledvin, odkud se dostává do močového měchýře, kde se vytváří moč. Tu vypouštíme močením.
270	V játrech se přefiltrovává krev, která je dále žilami rozváděna po těle.
271	Slezinou prochází černá krev, žlučníkem žluč.
272	Tkáňový mok je přítomen po celém těle.
273	V hrudní dutině se nachází srdce, které je jako první živé a jako poslední umírá.
274	Srdce pumpuje krev a rozděluje ji do celého těla, ochlazuje se plícemi pomocí dýchání skrze dutinu ústní.
275	Krk nás může bolet ze dvou důvodu, když se nachladíme anebo když se vykřičíme.
276	Hrudní orgány od orgánů břišních odděluje bránice.
277	Předstěra obaluje žaludek tak, jako okruží ovíjí střeva

O záležitostech těla (O případcích těla)

278	Podle vnějšího vzhledu jsou někteří obézní, jiní hubení, někteří krásní, jiní oškliví.
279	Podle vnitřního stavu jsou čilí nebo neduživí, silní nebo slabí.
280	Kudrnatí těžce plešatí, zrzaví nesnadně šediví.
281	Plešatící lidé jsou náchylnější k zbláznění a zavíráni do ústavu.
282	Je lepší šilhat, než být slepý, být nedoslýchavý než hluchý, zajíkavý než němý.
283	Kdo podivně šilhá, mžourá, je pidlooký a Žižkovi podobný.
284	Říká se, že lidé s velikým nosem mají dobrý čich, ti s velikou pusou hodně jedí, ti, co šíří pomluvy jsou hloupí.
285	Bradavice, podbradek, hrb i každá boule berou kus krásy.
286	Stejně jako ošklivé skvrny, pihy, lupénka, vysušená kůže, ekzém, křečové žíly a další zohyzdnění.
287	Ten, kdo má křivou páteř, chodí shrbený.
288	Některým se pleš líbí, jiným ne.
289	Kulhání je vrozené, protože ani šmajdaví lidé, lidé s vybočenýma nohama a vystouplými kotníky, ani s nohama do O nekulhají.
290	Opruzení je způsobeno odřením (vlhkem, vodou) změklé kůže.
291	Vykastrovaný (kleštěnec) je ten, kterému jsou odstraněna varlata.

O nemocech (O nemocech)

292	Žaludek, od něhož pocházejí mnohé nemoci, prázdný hladoví a žízní, přeplněný naříká a říhá, syrové jídlo je mu nepříjemné.
293	Když je člověk bledý a neduživý, je nemocný. Také malátnost a ospalost nemoc projevují.
294	Některé nemoci způsobují bolest, jiné nehybnost, jiné jen svědění, jiné jen třes přivodí, ale opakované nemoci nás často zmohou.
295	Jestliže se stonající člověk nezotaví brzy, podlehne nemoci, a co je horšího, stává se z něj ležící pacient.
296	Když ho nemoc opustí, může mluvit o štěstí.
297	Bolest hlavy, pokud ji nezpůsobí prasklá lebka, vzniká, pokud při závratích nebo pominutí smyslů nebo při nepříčetnosti.
298	Bolest zubů se objevuje, když maličkým rostou zuby, a nebo později, když hnisají dásně.
299	Šilhavost předchází slepotě a ani časté hučení v uších není dobré znamení.
300	Rýma je vytékání hlenů z nosu, které ztěžuje dýchání.
301	Musíš hodně pít a kloktat, aby angína postihující mandle nemohla ucpat hrdlo.
302	Únava a mdloby se léčí octem.
303	Průjem a úplavice způsobují řídkou stolici, zácpa zbytečné nadýmání.
304	Bolestivé močení je příznakem močových kamenů.
305	Svírání postihuje střeva, zácpa a přílišná vodnatost tlusté střevo.
306	Bodavá bolest (v bocích) a úraz trápí méně, modřina téměř netrápí.
307	Otok narozdíl od kýly naběhne a splaskne.
308	Průběh otravy zastavuje protijed.
309	Dna ničí klouby, do nichž vtéká hnis, bolesti v rukách říkáme chiragra, v nohách podagra, v kyčlích sciatika/kyčelnice.
310	Třídenní zimnice se vrací ob den.
311	Dlouhodobý průjem, vodnatelnost a souchotiny jsou smrtelné, podkožní voda je toho příčinou jakož i náhlé chřadnutí.
312	Padoucnici předchází psotník.
313	Prvním příznakem mrtvice a infarktu bývají křeče.
314	Mor, který se projevuje morovými boulemi, je velmi nakažlivý a hubí celé národy.

O bolácích a ranách (O vředích a ranách)

315	Zanícený vřed se nazývá nežit, když pukne, teče z něj hnis a voda, rána pak zaroste masem.
316	Rakovina, malomocenství, neštovice, vyrážka a další způsobují svědění a jsou nakažlivé dotekem.
317	Krvavá rána vzniká seknutím nebo bodnutím, uzavřená nárazem nebo pohmožděním a pozná se modřinami.
318	Když se rána zanedbá, zanítí se.
319	Když se rána/vřed zavře, vytvoří se strup, nakonec zůstane jizva.
320	Modřina je od prutu (metly), puchýř od spáleniny, mozol od ztvrdnutí.

O smyslech (O citech zevnitřních)

322	To co nevidíme, můžeme najít po hmatu.
323	První smysl je tedy hmat.
324	Ochutnáním rozeznáme chuť.
325	Chceš vědět, jak co chutná? Ochutnej to.
326	Cukr je sladký, pelyněk je hořký, šťovík je kyselý, pepř je pálivý, divoké víno je trpké, hořká jsou i nedozrálá jablka, a některé věci jsou úplně bez chuti.
327	Čich rozeznává vůně a pachy.
328	Pižmo je sesedlá a následně sebraná krev okolo pupku cibetky, smradlavé pižmo vypouští vůni, připomínající pečené nebo připálené jídlo či zápach mršiny.
329	Slanina a sádlo, když jsou plesnivé, zatuchlé, shnilé a žluklé, smrdí.
330	Sluchem rozeznáváme zvuky.
331	Protiklady jsou: smích a pláč, radost a smutek, jásání a naříkání a vzdychání, šepot a křik.
332	Hluk odražený a rozléhající se, se nazývá ozvěnou, nepřítomnost zvuku se vyznačuje mlčením / tichem.
333	Zrakem rozeznáváme barvy, z nichž bílá a černá jsou krajní, jiné prostřední rozdělujeme takto:
334	smůla je černá, černoch snědý, vrabec šedý, husa plavá a kaštan hnědý.
335	Mezi modrými věcmi rozlišujeme: hřebíčky hřebíčkové, fialu fialovou, modřinu sinalou, chrpu blankytnou, kočičí oči bledě modré.
336	Mezi zelenými věcmi rozlišuj tyto odstíny: doubravu jasné zelenou, bor temně zelený, moře azurové.
337	Odstíny červené: lev rudý, suřík barvy pleti, červec brunátný, plamen ohnivý.
338	Žluté barvy jsou: zlato zlaté, mrtvé tělo smrtelně bledé, napůl vypálená cihla je plavá.
339	Poslední barvou je bílá s odstíny: rusá, popelavá, bledá, mléčná, šedá, běloskvoucí. Některé věci jsou ale strakaté, pestré/proměnlivých barev nebo zašlé.

O vnitřních smyslech (O smyslech vnitřních)

340	Aby člověk cítil, jsou mu dány tři vnitřní smysly, které sídlí v mozku.
341	Podrobněji: Pod temenem sídlí obecný smysl neboli pozornost, která ukládá do mozku vjemy zrakové, sluchové a chuťové.
342	Tento smysl je ve spánku utlumen, čímž vznikne necitlivost člověka vůči vnějším podnětům.
343	V hlavě je rozum, který umí rozlišovat věci .
344	Ten neustále pracuje: zde vzniká myšlení, sny a různorodé nápady.
345	V týlním laloku je centrum paměti, ve které se ukládají vědomosti a vzpomínky, aby mohly být znovu použity.
346	Dávné nebo nově uložené věci je potom možné si vybavit nebo na ně vzpomenout.
347	Když se ztrácí vzpomínky, znamená to, že zapomínáme.
348	Věci, které nechceme zapomenout, si často připomínáme.
349	Co jsem zapomněl, ať mi připomene ten, kdo si to pamatuje.
350	Příliš bdění unavuje, protože vysušuje mozek; spaní pomáhá, protože to mozek zavlažuje.
351	Přílišné bdění je víc vyčerpávající než hladovění.
352	Ten kdo chce spát, zívá a protahuje se; ospalý kývá hlavou, spící sípá nebo chrápe.

O mysli (O mysli)

353	Mysl používá k pochopení rozumu, neboť právě porozumění je jejím cílem.
354	Kdo je bystrý, chápe věci rychleji. Tupému to trvá déle.
355	Kdo mnoho vyhledává, je snaživý, kdo zná, znalý, kdo vymýšlí, důvtipný, kdo znalosti v praxi ozkoušel, zkušený, kdo umí své znalosti užívat, opatrný, kdo své znalosti užívá, moudrý, kdo je zneužívá, vychytralý a lstivý.
356	Naproti tomu, ten, který se o nic nezajímá, je lhostejný, a ten, který nic nechápe, je hloupý
357	Správné pojetí věci je vědomost, falešné blud, neúplné domnění, nepodložené podezření, vrtkavé pochybnost, mylné omyl a žádné nevědomost.
358	Víra je, když druhému věříme, co říká; přemluvení je, když ustoupíme druhému a uznáme jeho pravdu; podvolení je, když druhý dostatečně zdůvodní svůj argument.
359	Když něčemu nerozumíme, divíme se, a co uznáme za vhodné, vyzkoumáme.

O vůli a vášních (O vůli a náruživostech)

360	Zvolme si milovat a vyhledávat dobro a nenávidět zlo a stranit se ho.
361	Pokud je náhoda, jestli se nám líbí jedno nebo druhé, pak nás k tomu, abychom volili to horší, neboť jsme pohrdli věcí, které jsme neporozuměli správně, určitě zavádí vzájemná podobnost dobra a zla.
362	Podívejme se, jak podléháme vášním! Jak často jimi býváme poráženi!
363	Chybí tu dobro? Toužíme po něm, přejeme si ho, dychtíme po něm, usilujeme o něj a přičiňujeme se o něj, jak nejlépe můžeme, obáváme se ale svého omylu.
364	Odtud pochází touha, přání, naděje, snaha, usilování, přičinění se a péče.
365	Než se dobra dočkáme, snášíme i útrapy čekání na něj.
366	Zvítězilo dobro? Jásáme, těšíme se, radujeme se, užíváme si dobra, zbaveni tíhy boje se zlem. A tak se veselíme, jsme utěšeni, prožíváme radost a rozkoš, avšak spojenou s bázní.
367	Ztratilo se snad dobro? Pociťujeme bolest, stýskáme si. A tak prožíváme smutek, výčitky a stesk.
368	Zlo nás znepokojuje a znemožňuje nám soustředit se.
369	Bojíme se budoucnosti, odvracíme se od ní a vyhýbáme se jí, lekáme se jímá nás hrůza a svírá se nám žaludek; to jsou kořeny nespokojenosti, bázně a strachu, třesení se a uzavírání se do sebe.
370	Děsíme se toho, co přichází, hrozíme se toho, drkotáme zuby a trnou nám; zde pramení zděšení, hrůza a třas.
371	Pro to, co nastalo, se hněváme, trápíme se, zoufáme si; z toho vyplývá hněv, utrápenost a zoufalství.
372	To je ale jinak, když se dobré a zlé věci dějí cizím lidem.
373	Tomu přejeme nebo závidíme, toho litujeme, a když se mu uleví, máme radost.
374	Nehledáme-li dobro, zanedbáváme ho, pohrdáme jím, dokonce ho nadšeně boříme, skončíme naplněni vlastní špínou.
375	Stud je, když se někdo červená kvůli špatným věcem, ale úlevou je, že se to stává všem.
376	Propadneme-li zlému, nezůstane v nás kámen na kameni.

O řemeslech všeobecně (O řemeslech veřejné)

377	Dosud se mluvilo o přirozených věcech. Řemesla jsou umění, kterými získáváme živobytí a oděv.
378	Teď si tedy prohlédneme dílny řemeslníků.

O zahradnictví (O zahradnictví)

379	Zahrada bývá buď ovocná nebo okrasná, nebo též ohrada pro dobytek.
380	Ohrazena bývá zídkou nebo živým plotem, plaňkovým plotem nebo plotem z kůlů a tyčí či proplétaným z proutí.
381	Zelinář obdělává záhony motykou, plečkou nebo rýčem, a do řádků vysévá semena.
382	Sadař osazuje ovocnou školku odnožemi nebo pláňaty (vhodné a prospěšné je uspořádat je do sponu tvaru pětiúhelníku), roubuje stromky, zalévá je a žabkou dělá průklest a vyřezává vlky.
383	Z oliv se lisuje olej, kal se usazuje na dně a vylisovaná drť se odděluje.
384	Včelař má na práci opatrovat úly a rozpouštět vosk.

O orání (O orbě)

385	Rolník je ten, kdo pracuje na poli a živí se ziskem z úrody.
386	Ten, kdo si pronajímá statek a pole, ten je jeho nájemce a ten, kdo spravuje dvůr, ten je jeho hospodář / správce.
387	Aby byla půda úrodnější, rozorává se a zbavuje se plevele. Před zasetím se půda hnojí hnojivem nebo slínem.
388	Půdy doposud neobdělávané a ty ponechané ladem jsou úrodnější, než půdy každoročně obdělávané.
389	Při orání se do pluhu zapřahají voli, ale ne za provazy, nýbrž do jha.
390	Poté oráč pohání a pobízí dobytek bodcem, půdu oře napoprvé a posléze přeorává, následně zasévá obilí, půdu vláčí a oře po směru i kolmo.
391	Oráč při vytváření brázd drží otěže jednou rukou, aby nevyšel z brázdy, druhou vykrajuje brázdy radlicí, dokud objížďku nedokončí.
392	Strouha k odvádění vláhy se vykopává napříč brázdami.
393	V jílovité půdě musí být brána železná, pro písčitou půdu postačuje brána dřevěná.
394	Když nastane čas, kdy mladé obilí začně košatět, musí se plít, aby ho plevel nezadusil.
395	Když přijdou žně, ženci sečou obilí srpem a po náručích ho pokládají.
396	Potom sbírají snopy a zavazují je provázkem, až na poli zůstane pouze strniště.
397	Na povozech svážejí obilí do stodol, nebo ho skládají do stohů.
398	Za humny mlatci obilí cepy vytloukají zrno, dokud nezůstane jen sláma a slupky z obilí.
399	Dřevěnou lopatou přehazují obilí, aby se oddělily plevy od zrna.
400	Pokud stále něco zůstane, přesívají sítem obilí, aby bylo čisté. Pak se nosí do sýpek.

O mletí (O mletí)

401	Dříve se tlouklo obilí v hmoždíři paličkami a tak vzniklo nahrubo semleté obilí a šrot.
402	Potom slupky ze zrn otloukali palicí ve stoupách a výsledkem byly kroupy a krupice.
403	Později byly vymyšleny mlýny na principu gravitace, poté tažené osly nebo také vodní a větrné.
404	Mouka se přesívala přes žíněný pytel, a tím se oddělila od otrub.
405	Mlynář za semletí dostává určitý výdělek.

O pekařském řemesle (O pekařství)

406	Pekař hněte v díži těsto dřevěnou tyčí a peče v peci. Kynutý mívá dvě kůrky a střídu nadýchanou, nekvašený chléb je tuhý.
407	Cukrář z bílé mouky dělá cukrovinky.
408	Jsou různé druhy koláčů: housky, preclíky, oplatky, koblihy, bábovky, jemné pečivo, dorty, slané koláčky a tak podobně.

O pastevectví (O pastýřství)

409	Pastýři vybavenému holí nebo bičem se svěřuje stádo ovcí, ve kterém označuje ovce z vlastního chovu zvláštním cejchem.
410	Vlk je žravá šelma. Když je hladový, vyje a útočí, a to nejen na stáda dobytka, ale i skotu. Ovčáčtí psi stráží stáda před vlkem. Psi jsou před ním chráněni obojkem s bodci.
411	Kočovní pastýři při změně pastviny převážejí své salaše na vozech.
412	Ohrady na polích jsou vlastně přenosné ovčince.
413	Skotáci / pastevci skotu a pasáci vepřů troubením vyhánějí dobytek z chlévů.
414	Podávají dobytku krmení buď v jeslích nebo ve žlabech, a vyklízejí stáje pomocí lopaty.
415	Tele a jehně sají mléko z vemene; děvečka dojí mléko do dížky nebo do dojačky.
416	Ze smetany se dělá máslo, z mléka a syřidla sýr, zůstane syrovátka.
417	Kráva, která očekává telátko, se nazývá březí, mladá se nazývá jalovice, ta, co už je neplodná, se sní.
418	Tráva, která se naseče kosou, se suší na lukách, obrací hráběmi a vidlemi se ze sena vytvářejí kupky. Seno se ukládá v senících.
419	Když tráva znovu vyroste, seče se otava.

O řeznictví (O řeznictví)

420	Řezník poráží na jatkách vykrmený dobytek (vyhublý není samozřejmě k jídlu, kdo by ho jedl?), zařízne ho, vykuchá, naporcuje a v masně nabízí k prodeji.
421	Střeva se plní masem, dělají se jelita, klobásy, jitrnice, krvavá jelita, tučná jelita, a také ocásky, plece, slanina atd.
422	Sádlo nehoustne tak jako lůj, protože je řidší.

O myslivectví (O myslivectví)

423	Během lovu myslivec zvěř vábí do předem připravených jam, anebo používá honící psy, kteří zvěř stopují.
424	Slídící psi zvěř vystopují a chrti zvěř honí tak dlouho, až ji chytí.
425	Když se laň chytí do léčky a pasti napnutých na kůlech, zamotá se a bývá zabita, jestliže vyvázne, rychle uteče.
426	Divoký kanec se brání do poslední chvíle, ale probodnut oštěpem umírá.

O rybářství (O rybářství)

427	Rybář loví v jezeře a rybníku sítí nebo harpunou, v potoce vlečnou sítí a košem na rybolov; udicí (na kterou se dává návnada) kdekoliv.

O ptáčnictví (O ptáčnicství)

428	Lovec ptáků si připraví vhodné místo k odchytu, vábničkami přiláká a přivábí ptáčky, buď je loví síťkami, nebo je lapá na rákosí s lepem (které nachystá na tyče), nebo je chytá sítí na ptáky a smyčkami pastí a osidel.
429	Ptáky, které nechává naživu, zavírá do klecí, buď společně, nebo odděleně.
430	Jestliže se některý polapený vyvlíkne, uletí, ledaže by se zase chytil do nějaké léčky.

O kuchařském umění (O kuchařství)

431	Správce spižírny z ní vydává suroviny, kuchař vaří na ohništi v pánvích, kotlích a měděných nádobách, na rožni peče, na roštu opéká, na pánvi smaží.
432	Přetéká-li pokrm či kypí, sběračkou ho zamíchá, aby nepřetekl, pění-li, sbírá pěnu vařečkou.
433	Vidlicí se vytahuje, sítem a cedníkem se cedí.
434	Další kuchyňské potřeby jsou: koště, pohrabáč, pánev na uhlí, struhadlo, dřez, umyvadlo, džbány, velké mísy a misky, které se vyplachují a vznikají pomeje.
435	Nádobu drž za rukojeť nebo za ucho; jedině když má rukojeti nebo ucha dvě, člověk neví, za které ji má vzít.
436	Ptáci se škubou, ryby se zbavují šupin, kuchají a porcují.
437	Pečené a smažené jídlo je zdravější než vařené v omáčce, leda by se dobře okořenilo.
438	Nakládané a uzené je těžko stravitelné.

O přípravě nápojů (O nápojů strojení)

439	Vinař sází mladé kmeny a zavádí zavlažovací systém, okopává vinici motyčkou, révy podepře tyčí, anebo přichytí kolíkem, brzy potom víno sklízí, sbírá a zbytky dává chudým.
440	Hrozny se lisují, lahodný mošt vytéká do sudu, když tento mošt zkvasí, vznikne alkoholický nápoj vhodný k obveselení - víno.
441	Starší víno bývá lepší. Letošní potřebuje kvasit.
442	Vína se dají vyrábět například z pelyňku, heřmánku apod.
443	Převařenému vínu se říká svařené, zvětralému patok.
444	Komu nestačí víno, vaří medovinu nebo pivo ze sladu a chmele.
445	Uzavřené víno se skladuje v chladných sklepeních, načaté se poté stáčí pípou nebo kohoutkem.
446	Ve větších nádobách je chutnější, protože nezvětrá, obzvlášť na vyšších policích.
447	Z nakloněného sudu vytéká kvasící hroznová šťáva.
448	Ze zbytků po kvašení vína se dělá podřadné víno.
449	Nálevky patří k lahvím.

O pozemní dopravě (O formanství / vozatajství)

450	Čeledín ve stáji přiváže koně a dá mu náhubek, pokud kouše.Uvázaného koně hřebelcuje. Přehodí přes koně přikrývku.Čistí oves od plevele/nečistot.
451	Jezdec sedí v sedle, má nohy v třmenech, pobízí koně ostruhami a řídí ho dle libosti uzdou a otěžemi.
452	Poprsnice, podocasník, deka, šperky i jiné jsou ozdoby pro koně.
453	Lehký jezdecký kůň (klusák) jezdce natřásá, lehký cestovní kůň lehce, mimochodník oběma nohama na jedné straně najednou jde, aniž by klopýtl.
454	Kočí zapřáhne náručního koně na pravou stranu a podsedního koně na levou stranu, další koně žene před sebou.
455	Vrchnost se vozí v krytých vozech se šestispřežím, měšťané a sedláci jezdí v kočárech tažených čtyřmi, třemi, nebo dvěma koňmi, nebo také na dvoukolových vozech.
456	Náklady se převážejí na malých žebřiňácích a saních, nemocní na prkenných krytých vozech a rozmařilí lidé na nosítkách.
457	Kolo od vozu se skládá z pístu, dvanácti paprsků, šesti loukotí a šesti šínů, při mazání osy kolomazí se vůz musí nadzdvihnout heverem.
458	Na konec oje se přidělávají od chomoutu visící držadla (to jsou buď řemeny nebo řetězy). Vzadu se přidělávají brzdy na brždění při jízdě vozu z prudkého kopce.
459	Vůz jede snáze ve vyjetých kolejích, proto se snaž, aby z nich nevyjel.
460	Náklad se dává na mezka nebo kobylu, aby se dostal přes neschůdná a příkrá místa, není-li jiné cesty.
461	Nosiči přepravují břemena na ramenou, vozí na trakařích, nebo je nosí na nosítkách zavěšených na krku.

O lodní dopravě (O plavecství)

462	Námořnící se plaví po moři, když je potřeba přivézt zboží.
463	Kapitán sedí na zádi u kormidla a řídí loď, ostatní běhají po palubě, na stěžně rozvěšují plachty, na stožár i na lodní příď, věší též vlajky.
464	Když je moře klidné, loď nepluje, pokud veslaři nesedí na lavičkách u kolíků a neveslují (ale vanutí větru pohání lehkou loď rychleji než vesla), kde je potřeba, odstrkují se pomocí bidel od mělčin a skal.
465	Neboť kdyby zde uvízli, mohla by se loď rozbít, museli by vyhodit náklad. Proto měří hloubku olovnicí.
466	Když se strhne bouře, vyhazují kotvu na kotevním laně, aby nebyli uchváceni obrovskými vlnami, a tak se loď jen otáčí a zmítá.
467	Ti, kdo se na lodi plaví poprvé nebo podruhé, bývají jen málokdy ušetřeni mořské nemoci.
468	Prázdná loď, zejména nákladní, se musí zatížit pískem, aby byla stabilnější, ale pokud se přetíží, potopí se.
469	Někdy loď praská a skrze zvětšující se štěrbiny zatéká voda, hromadí se na dně, odtud se pumpou pumpuje ven.
470	Po skončení plavby mají lodě rychle vplout do přístavu nebo přinejmenším na vhodné kotviště.
471	Na splavných řekách se používají lodě a čluny, často i vory.
472	Tam, kde není brod, převáží se na prámu, což se nazývá přívoz, ale převozník za to chce poplatek.
473	Jinde se dělají kamenné, dřevěné a visuté mosty nebo lávky.
474	Potápěči se potápějí do velkých hloubek.

O putování (O chůzách)

475	Poutník směřující ke svému cíli nechť se drží své cesty a z ní neuhýbá.
476	Vidí-li stezku, ať neuhýbá z cesty, ledaže by ta stezka byla prošlapaná, měl s sebou průvodce nebo sám byl scestovalý.
477	Bojíš-li se neschůdných a kamenitých míst, nescházej z cesty.
478	Rozcestí je zrádné, proto abys nezabloudil, vyptej se kolemjdoucích na cestu.
479	Příčné cesty a křižovatky tolik nezavádí.
480	Abys mohl cestovat bez tlumočníka, musíš umět cizí řeč.
481	Tomu, kdo půjde přes pole, se budou hodit boty či polovysoké boty nebo polobotky kvůli blátu, široký poutnický klobouk proti slunci, kožený či plstěný plášť proti dešti a hůl či hůlka, o níž by se o ni mohl opírat.
482	K cestování potřebujes peníze nebo cestovní šek.
483	Je třeba i trpělivosti; stává se, že člověk musí nocovat i pod širým nebem.
484	Ať jsi kdekoli, měj se na pozoru, s kým máš tu čest.
485	Nejen loupežníci a piráti loupí, nýbrž i hospodské a hospodáři mohou být nebezpeční.
486	Zavazadla, ve kterých můžeš nosit své věci, jsou: tlumok, mošna, kabela, peněženka, váček, měšec, taška a náprsní či jiná kapsa.
487	Abys mohl jít nalehko, neobtěžuj se zavazadly.
488	Máš-li na spěch, je lepší využít poštovního vozu než dopravního kočáru.
489	Vrátíš-li se z daleka ve zdraví a spokojen, tvoji blízcí tě s radostí přivítají.

O obchodu (O kupectví)

490	Kupci prodávají dovezené zboží s vlastním ziskem (protože kdo by pracoval zadarmo?).
491	Ve velkých městech jsou velké obchody, na vesnici jenom malé obchody a tržiště.
492	Překupníci, obchodní cestující, kramáři, lékárníci a vetešníci se svým zbožím chtějí co nejvíce proslavit.
493	A proč ne? Každé zboží má svého kupce.
494	Když jsi však kupec a nechceš prodělat, znej hodnotu peněz, které jsou zlaté, stříbrné i měděné: peníze, halíře, troníky, groše, zlaté, říšské tolary, dukáty, koruny atd.
495	Směnné kurzy byly: jeden talent za šedesát hřiven, jedna hřivna za sto půlortů, jeden půlort za čtyři šestáky a jeden šesták za dva krejcary.
496	Ceny rostou a klesají, ale laskavost stojí stále stejně.

O oděvních řemeslech (O šatných řemeslech)

497	Len a konopí se namáčí ve vodní lázni a vysušené se lámou trdlicí, poté se pročesávají ostrými hroty, dokud nezůstane odpadní materiál a koudel.
498	Přadlena přede surovinu buď na kolovrátku, nebo na vřeteně s přeslenem.
499	Z dřevěných tyček se navíjejí klubka příze.
500	Tkadlec protkává osnovu outkem a vyrábí tak plátno a sukno. Aby zbělelo, bílí se na slunci.
501	Tkanina ze dvou nebo tří nití vyžaduje použití třikrát většího rámce.
502	Podobně se postupuje při zpracování vlny.
503	Vlna nebo bavlna se češe, upravují se vlákna, přede se, tká a cívky se mění v sukno, které, jestliže je slabé, valchář valchuje a barvíř barví v kotli.
504	Krejčí stříhá nůžkami, pomocí jehly a náprstku šije oblečení, dává pozor, aby švy nebyly vidět. Občas páře a zase látku sešívá a nabírá.
505	Vetešník látá a záplatuje staré oděvy a švabíř je obnovuje a přeprodává.
506	Koželuh vydělává kůže louhem. Švec z nich pak v dílně na kopytě vyrábí boty. Šije je šídlem a smolenou dratví.
507	Kožišník vyrábí z kůže kožichy.
508	Jirchář (řemeslník vydělávající kůže pomocí roztoku kamence), dodává vydělané kůže. Těmto řemeslníkům se často přezdívá smraďoši.

Různé druhy oblečení (Šatstva rozdílové)

509	Oblečení, které dříve sloužilo jen k zahalení nahoty, se teď stává příliš honosným.
510	Neustálé oblékání a převlékání nás stojí spoustu času.
511	Někteří mají rádi oblečení tenké a volné, jiní tuhé a těsné, různého střihu.
512	Mužské oblečení je například: kabát s rukávy, límec, kalhoty, suknice, plášť, košile, kazajka, pracovní oděv.
513	Ženské: svetr, sukně s halenkou, tenký letní oblek, závoje, zástěry, čepce, čepice.
514	Oblečení pro muže i ženy: košile (spodní prádlo), kapuce, klobouk, šála, sukně, rukavice, punčochy, střevíce (podrážky, nárt, řemínky), sandály, trepky, papuče univerzální velikosti.
515	Všude, kde je potřeba něco sepnout, se používají špendlíky, háčky, spony, přezky a knoflíky.
516	Páskem se můžeme opásat, a také se dá rozepnout.
517	Do pláště se halíme.
518	Přidávají se ozdoby: stuhy (do vlasů), tkanice, ozdobné lemy, manžety, střapce a výložky.
519	Také prsteny, zlaté řetízky, spony, náušnice, náramky a další výrobky zlatníků a klenotníků. Další doplňky: šátky, kapesníky, roušky.
520	Oděv chudých lidí je často záplatovaný.
521	Mladé dámy mají svou krásu, staré služebnice a poskoky.

O kovářství a tesařství (O kujících a tešících řemeslech)

522	Dříve se bydlelo v jeskyních, doupětech a boudách, přístřeších z větví, drnových chaloupkách a chatrčích. Nyní všichni bydlí ve staveních.
523	Některá stavení jsou vysoká, některá nízká.
524	Kdo by chtěl bydlet ve špatně postavené chalupě?
525	Stavbyvedoucí spolupracuje s dělníky, kteří při práci používají sekeru a kladivo.
526	Zedník staví zdi z kamenů připravených a opracovaných kameníkem, měří je za pomoci latě a olovnice a omítá je vápnem a sádrou.
527	Tesař upevňuje trám železnými skobami, osekává jej sekyrou, přičemž odlétávají třísky. Potom vrtá nebozezem, zdvíhá pomocí zdvíhacího zařízení, staví stěny a upevňuje je hřebíky.
528	Dříví by se mělo kácet po úplňku, aby nezpráchnivělo.
529	Dřevorubec kácí stromy, osekává, řeže je pilou (odlétávají piliny), štípe pomocí klínu a kladiva a skládá do hranic, z nasekaných větví dělá otepi.
530	Truhlář hobluje prkna hoblíkem, spojuje je lištami, slepuje lepidlem a natírá fermeží.
531	Kovář měchem dmýchá oheň ve výhni, kuje na kovadlině měkké železo, které drží kleštěmi a tvaruje ho do plechů a plátů.
532	Zámečník a mečíř piluje železo pilníkem (odpadem jsou železné piliny), vyhlazuje hladícím pilníkem a leští.
533	Sem také patří kotláři, kováři, hodináři, šindeláři, bednáři, soustružníci, sklenáři a provazníci, kteří dělají provazy.
534	Nádenníci/dělníci se najímají za peníze, aby pomáhali, páčili se sochory, válcovali a dělali jiné pomocné práce.
535	Hrnčíři vytváří z keramické hlíny hrnce, džbány, pokličky, střešní tašky apod.
536	Pouze dům, který má hluboké základy, je dobře postavený, dobře zpevněný v rozích a podepřený sloupy, může vydržet dlouhá léta.
537	Špatně postavený dům se zřítí a vzniknou trosky a suť.
538	Nestabilní dům je třeba podepřít pilíři nebo jinými podpěrami, bortící se dům je třeba buď opravit nebo zbořit, zborcený zase postavit a obnovit.
539	V prostorném obydlí se žije pohodlněji než ve skromném.

O domu a jeho částech (O domu a jeho částkách)

540	Když chceš vejít do domu, nejdřív se zastav na zápraží, podívej se na štít, aby ses nespletl a teprve potom zaklepej.
541	Jestliže na tebe někdo vyhlédne mřížkou, pros ho, aby ti otevřel, a pokud otevře, zvedni nohy, abys nezavadil o práh a skloň hlavu, aby ses neuhodil o rám dveří; z obou stran jsou veřeje.
542	Když projdeš dveřmi, zavři na závoru, nebo alespoň použij kliku.
543	Aby panty neskřípaly nebo dveře nevrzaly, otevírej je zlehka.
544	Z předsíně se vchází do dalších místností, po schodech nebo po točitém schodišti se jde k pokojům do patra a na půdu.
545	Krov leží na trámech. Na krokvích a střešních latích jsou střešní tašky, došky nebo šindele.
546	Doplňky jsou: pozvednuté střešní okraje, tj. nastavený krov), zádveří, výstupky či arkýře, pavlače ležící na průvlacích, římsy a zábradlí.
547	Prostranství před domem se nazývá nádvoří, zadními dvířky se vychází na dvůr.
548	Klíčem se zamykají a odemykají dveře.

O jizbě/světnici (O jizbě / světnici)

549	V jizbě se topí kamny.
550	Okna jsou zasklená, mají dřevěné rámy, někdy okenice, někdy různé mříže.
551	Podlaha je udusaná (palicí či beranem) nebo dlážděná, strop kazetový nebo klenutý.
552	K uchovávání věcí slouží truhly, almary, krabice, pouzdra a kapsy, pro přenášení nůše, putny, pruhy látky atd.

O hodovní síni (O večeřadlu)

553	Na ubrusem prostřený stůl se kladou talíře, okrouhlé nebo čtverhranné, a slánka.
554	Z košíku na chléb se předkládá chléb nebo krájené pečivo i jiné jídlo.
555	Pozvaní hosté jsou hostitelem uvedeni ke stolu.
556	Po té co si všichni pod nádobou s kohoutem či v umyvadle umyjí a ručníkem osuší ruce, usedají na židle, stoličky a sedadla s podnoží.
557	A hned je tu kráječ, který ochutnává jídla a servíruje je.
558	Polévku či omáčku jíme lžící, ostatní jídla pak nožem, který uchopíme za střenku.
559	Slušně vychovaní lidé si neolizují rty vyplazeným jazykem, ale otírají ubrouskem.
560	A nehltají velké kusy jídla, ale žvýkají je.
561	Mouchy je třeba odhánět plácačkou
562	Z kredence se vyndávají číše, poháry, sklenice a šálky, a vypláchnuté se kladou na stolek.
563	Hrnek je nádoba se širokými okraji, z níž pijeme
564	Sklepník přináší víno, hospodský jej pak dále rozlévá z džbánů či konvic a roznáší. Ve spolek si pak všichni radostně připíjejí.
565	Na velké hostině bývá mnoho jídla, včetně zvěřiny, a to v několika chodech.
566	K pečeným masům se přidávají v miskách omáčky, saláty, křen a zadělávané věci, olivy, kapary, okurky, červená řepa, a nakonec i lahůdky, pamlsky.
567	Popravdě řečeno nejlepším dochucovadlem je však příjemná rozmluva.
568	Větší jedlíci snídají, obědvají, svačí a večeří, ale ti, kdo vedou sedavý život, ať vynechávají snídani a svačinu.
569	Jíst třikrát denně je příliš a škodlivé, ledaže si dáte menší porce.

O pokoji pro hosty/ložnici (O hostěnici / léhanici)

570	V komoře, kde se spí, bývá postel. Ale kde není lože, používá se rohož nebo slámová podestýlka.
571	Pro stlaní se používá prostěradlo, na něj poduška. Přikrýváme se duchnou a matrací.
572	Peřina je plněna peřím, polštář odstřižky.
573	Potřebným vybavením místnosti je nočník, aby mohl člověk v noci ulevit měchýři, nebo záchod k vyprázdnění břicha.
574	K odpolednímu spánku je možno ulehnout na lůžko ve světnici.
575	Kdo spí na zádech, trápívá ho noční můra, kdo na břiše, trpí dušností.
576	Když se probudíš a jsi vyspalý, dbej, abys už znova neusnul. Když procitneš, vzbuď i ostatní.
577	V zimě je chvályhodné pracovat již před rozbřeskem.

O čistotě a upravenosti (O lázni a švárnosti)

578	Časté mytí tváře je pro čistotnost nezbytné. Užívání líčidel je nevhodné.
579	V koupelích, lázních a teplých pramenech smýváme špínu a nečistoty.
580	Přece však, s ohledem na stud, lze si ponechat spodní prádlo, či se zakrýt osuškou.
581	Oděvy se perou a čistí mýdlem, nebo se kartáčují. Případně se také drhnou houbou. Límečky se tuží škrobem.
582	Žinkou a houbou myjeme naše tělo, nádobí pak svazky větví či slámy nebo přesličkou. Smetí se zametá koštětem.
583	Tam, kde nemají hloubené studně se zábradlím, z nichž by se dala čerpat voda rumpálem s nádobou nebo vědrem, je nutno udělat vodovod trubkami a strouhami nebo příkopy.
584	Holič stříhá vlasy nůžkami a vousy holí břitvou. Dříve se vlasy odřezávaly jako ovčí srst.
585	Lázeňský kromě toho přikládá i baňky.
586	Vlasy (které nosí Němci i Poláci) se češou hřebenem, kudrnaté vlasy se natáčejí na zvláštní železo.
587	Masti, kadidlo, voňavky a vonné spreje z lahviček jsou zvyklosti rozmazlenců, kteří se takto voní.

O manželství a rodinných vztazích (O manželství a příbuzenství)

588	Manželství je, když spolu muž a žena bydlí jako manželé.
589	Svobodný, který má vstoupit do manželství, si najde děvče na vdávání, které by chtěl, vdovec si najde vdovu.
590	O krásnou dívku s bohatým věnem občas muži soupeří
591	Nápadník, který získá dívčinu ruku, bude ženichem a ona nevěstou. On bude mít svého družbu a ona družičky.
592	Po svatbě se nazývají muž a žena (další den je nevěsta uvedena do ženichova domu).
593	Ti, kteří provdali dceru jsou tchán a tchýně, kdo si ji vzal je zeť, ta, která se vdala, nevěsta, další přibuzní jsou švagrové: ženichův bratr je švagr, ženichova sestra švagrová.
594	Jestliže sňatek nevyhovuje, kdysi bylo možné nevěstu propustit a odloučit se od ní, dnes už ne, jedině smrt jednoho z nich je rozloučí.

O rození dětí (O dětí rození)

595	Pro početí je nezbytné manželské spojení dvou pohlaví.
596	Muž má ve varlatech spermie, matka v těle nese plod, kdo z nich je důležitější?
597	Určitě ona, protože když nepotratí, tak pracně rodí syny a dcery, někdy i dvojčata.
598	Žena podle zákona po porodu nesmí šest neděl vycházet z domu.
599	Otec plodí, matka rodí, oba vychovávají, pečují, líbají, chovají v klíně a náručí.
600	Otčím a macecha nejsou laskaví na své svěřence, neboť ani jeden z nich není pravý rodič.

O příbuzenských vztazích (O krevnosti)

601	Ti, kteří jsou ze stejného rodu, se nazývají příbuznými a pokrevními přáteli; jsou to např. bratr a sestra (zvláště, když mají stejného otce; když mají stejnou matku, nebere se to tak vážně), děda a babička.
602	Také praděd, prapraděd, praprapraděd - ty starší nazýváme předky.
603	Vedlejší větve jsou pak strýcové a tety, bratranci a sestřenice, neteře a synovci.
604	Potomstvo rodiny dvoří vnuk, vnučka, pravnuk a pravnučka a jejich potomstvo.
605	Ti, kterým chybí rodina a dědicové, si osvojují cizí děti; jiní zase své děti pro neposlušnost vyděďují a vykazují.
606	Pozůstalým sirotkům a dětem narozeným po smrti otce, kteří kvůli své nezletilosti nemohou dostat dědictví, jsou závětí přiděleni poručníci. Ne však nemanželským dětem.
607	Poručníci by se správně měli starat o všechna právní opatření.
608	Závětí je možno určit, kdo z dědiců dostane jakou část majetku zesnulého.

O hospodářství (O hospodářství)

609	Hospodářské knihy předepisují, jak by hospodář a hospodyně měli řídit čeleď a jak by pacholci a děvečky měli poslouchat.
610	Sluha je ten, kdo slouží svému pánu svému (jeho děti pak jsou opět sluhové), otrok je ten, nad jehož pán má nad ním právo života a smrti, propuštěnec je propuštěný otrok.
611	Ten, kdo vykonává práci, má mít vyměřen svůj denní, měsíční a roční plat.
612	Dětem rodiče mnoho dovolují.

O městě (O městě)

613	Město je ohraničeno hradbami, náspy, valy, kolovými hradbami a baštami.
614	V prostoru mezi valy je příkop, jako součást opevnění slouží i parkán, který umožňuje měšťanům přístup.
615	Bránu je možno zamknout - jsou zde vrata, závory a mříže.
616	Ulice jsou dlážděné kameny, stejně jako náměstí s podloubím, aby lidé nemuseli chodit blátem.
617	Úzké uličky bývají neprůjezdné.
618	Města se rozšiřují o předměstí a jejich ozdobou jsou věže, zvlášť když jsou zděné s cibulovitou střechou.
619	Ne všichni obyvatelé mají stejná práva, větší práva mají domácí a starousedlíci.
620	Někteří z privilegovaných jsou osvobozeni od daní. Vše, co vydělají, jim zůstává.
621	Nájemní dělníci a přespolní daně platí.
622	Síla města spočívá v jeho chrámech, zbrojnici a pokladnici a sýpkách.
623	Znakem spořádaného města jsou čisté nádoby s vodou, kvalitní školy, a hodiny.
624	Za budovou soudu bývá vězení, na vzdálenějších místech veřejné toalety.
625	Hospody, krčmy, veřejné kuchyně jsou k dispozici pro všechny hladové, útočiště pro provinilé, chudobince pro chudé.
626	Palác je honosný chrám nebo dům.
627	Hlídka nebo strážná věž má být vysoko, strážní by měli být ostražití.
628	Sousedé si mají navzájem pomáhat.

O chrámu (O chrámu)

629	Kostelník zvoněním na zvony svolává lid k bohoslužbě.
630	Když se všichni sejdou, sbor od stojánku zpívá žalmy a duchovní písně.
631	Kazatel z kazatelnice vzývá Ducha svatého; napomíná k pokání podle Desatera; těší skroušená srdce zadostiučiněním a zásluhou Krista; tím způsobem káže evangelium a zapaluje posluchače zbožností.
632	Když dokončí modlitbu, ohlašuje svátky a rozpouští shromáždění, které čím je hlučnější, tím je milejší.
633	Někdy učí katechismu, křtí, slouží Večeři Páně.
634	Kajícím uděluje rozhřešení, nekajícím svátosti nepovoluje, pokrytce nechává vlastnímu svědomí.
635	Posvícení a výroční slavnosti se s náležitým veselím slaví dva, tři i osm dnů.
636	Obřady nejsou u všech stejné, ani ustanovování duchovních, ale tyto rozdíly nevadí.

O církvi (O církvi)

637	Farář je správcem své farnosti, jeho spravuje a řídí biskup.
638	Préláti (opati, probošti, převoři) jsou představení mnichům a klášterům, abatyše řeholnicím, kaplani spravují kaple, jáhni mají na starosti sbírky a almužny.
639	Kněžím se odvádí desátky z úrody; poustevníci žijí na poušti
640	Biskupové na koncilech řeší roztržky, hereze a bludy, vylučují rouhavce a jejich následovníky, odpadlíky od církve, kteří narušují jednotu. Určují pravidla víry.

O pohanských a židovských náboženstvích (O pohanských a židovských pověrách)

641	Pohanští kněží obětovali své oběti na oltářích v chrámech nebo v hájích, pálili kadidlo a vůni obětovali a také se svým modlám klaněli a světili se svěcenou vodou, aby se zbavili hříchů, ale bylo to ohavné.
642	Světským nazývali vše, co bylo mimo chrám.
643	Velekněz v mitře vcházel do svatyně a kněží okuřovali kadidelnicí, rámusili cimbály, řechtačkami, hrkačkami a chřestítky.
644	Jejich proroci, věštci a věštkyně prorokovali ne z Božího nadšení a nebo vnuknutí jako izraelští proroci, ale věštili podle ptáků, z talismanů a z pověrčivých losů.
645	Proto jsou nazváni ptakopravci, navazači a losovníci; místo hádání užívali slova věštění.
646	Některé odpovědi považovali za božské, ale byly mylné, pocházely od ďábla.
647	Zemřelí hrdinové byli počítáni mezi bohy.
648	Židé ve školách obřezávají neobřezané, sobotu světí atd.

O radnici (O rádním domu)

649	Na radnici zasedá rada a pečuje o obec.
650	Nachází se tam také matrika, záznamy o rozhodnutí úřadu a zápisy z jednání.
651	Starosta radě předkládá, co se na jednání má řešit, spolu s radními problém projednává a jednání také uzavírá.
652	Písař v uzavřené kanceláři vypracovává zprávy o jednání, a tak každý koná svou povinnost.
653	Radním pomáhají sekretářky, úředníci, písaři a policie.
654	Obec rozdělená na třídy má své starší, kteří vydávají zákony, které musí ještě potvrdit rada.
655	I řemeslníci mají svá sdružení - cechy, aby nováčci, hlásící se do cechu, byli zkoušeni cechmistry.

O soudech (O soudech)

656	Když se dva přou, musí mezi ně vstoupit třetí strana, aby je rozsoudila, jinak se spor nevyřeší.
657	A proto si tedy zvolte toho, kdo vás rozsoudí a jehož rozhodnutí budete oba respektovat, a nebo jděte k soudu a vyřešte spor právní cestou.
658	Kdo druhého předvolává k soudu, posílá ho před soudce (kromě dnů, kdy soud nezasedá), žaluje ho tím a obviňuje ze škody.
659	Na žádost žalobce předvolá se obžalovaný, posoudí se žaloba i obhajoba. Není-li pak stále možno rozhodnout, předvolají se svědkové a nejsou-li dostatečně důvěryhodní, vezmou se do přísahy.
660	Obhájce nebo prokurátor ať neopouští svého svěřence, kterého má chránit, ale ať ho hájí - ovšem slušně, spravedlivě a nepřekrucuje slova.
661	Nechť je soudce nestranný a nebere úplatky. Ať se naopak rozhoduje podle pravdy.
662	Jsou-li přítomni přísedící, soudce vyslechne a zváží jejich názory a na jejich základě rozhodne spravedlivě, aby byli vinní potrestáni a nevinní ospravedlněni.
663	Je neslušné odvolávat, rušit nebo brát zpět již vyřčené výpovědi a úsudky.
664	Jakmile se vyhlásí rozsudek, ať se co nejrychleji provede, ledaže by odsouzený neuznal vinu a odvolal se k vyššímu soudu; v takovou chvíli je potřeba zastavit líčení, odročit jej nebo vzít do opatrování soudu vše, co je předmětem sporu.
665	V takové chvíli je zapotřebí záruky soudícího se, že se dostaví k vyššímu soudu.
666	Někdy se užívá průtahů pro přímluvy a záruky dobrodinců; co kdo ale slíbí, musí to i dodržet.

O zločincích a trestech (O zločincích a trestáních)

667	Ty, kdo přestupují zákon, je nutno hlídat a za zjevná provinění má být uložena pokuta, aby shovívavost nevedla ke svévoli.
668	K trestání a zajištění nedobrých se používají metly, karabáče, biče, pouta, palečnice, okovy, pranýře, žaláře, mučírny, šibenice... Pochopové, biřici a kati zločince chytají, nasazují jim pouta, mrskají je, bijí, mučí a všelijak trápí. Ti, u nichž není naděje na nápravu, jsou popravováni.
669	Zloději jsou věšeni, cizoložnící stínáni, vrahové a násilníci vplétáni do kola (kdysi je přibíjeli na kříž), otcovrahové bývají zašiti do pytle s hady a topeni, čarodějnice a žháři páleni na hranici, zlovolným klevetníkům se trhá jazyk, čubky se topí, nestydatým a nečistým se rozžhaveným železem vypaluje znamení.
670	Člověk může dostat pohlavek či políček za ledacos; štulec je považován za žert.
671	Trest smrti může být zmírněn a změněn na vyhnanství ze země či z obce.
672	Ten, kdo je vypovězen, se zdržuje v určeném místě, vyhnanec se toulá.

O královském stavu (O královském stavu)

673	Všem záleží na tom, aby byla šlechta, protože zajišťuje, aby silnější neutlačoval slabšího. Když má země jednoho vládce, říká se tomu monarchie (císaři mají zvyk vybírat si k sobě pomocníky).
674	Kdo vládne podle zákonů, je král, kdo vládne podle svých zájmů (po libosti), je ač korunovaný a s žezlem, přece tyran.
675	Jeho sídlo je v hlavním městě, kde sedí na slonovinovém trůně, důstojně oblečený jemným plátnem a ve zdobeném královském rouchu a obklopený zástupem dvořanů.
676	To jsou rádci nebo úředníci jako hofmistr, číšníci, podkoní, kancléř, komorníci, pážata, lokajové.
677	Jinam vysílá místodržící, vojevůdce, výběrčí daní, celníky a posly, kteří mají královské pověření řídit věci.
678	Na místo zemřelých se dosazují jiní, kterým se proto říká náměstkové.
679	Královské domy jsou plné krásného čalounění, koberců a maleb, a ozývá se z nich hudba.
680	Drbny, blázni, příživníci a donašeči jsou přítěží dvora. Užívání kleštěnců vyšlo ze zvyku.
681	Šlechta podléhá závisti, ale dobrota bude stát na stráži.
682	Knížete chrání více láska poddaných než osobní stráž, daně či shromážděné bohatství.
683	A proto ať jim neukládá mnohé daně ani pracovní povinnosti, raději ať si jich váží a získává je dary.
684	Lidu je třeba dávat takové rozkazy, které bude rád poslouchat, vynucená poslušnost je nebezpečná.

O království a zemi (O království a zemi)

685	Království je tam, kde jsou svobodné stavy, spojení mezi sebou zemským zřízením.
686	Když je potřeba něco důležitého vyřešit, svolá se sněm tvořený z předních pánů, hrabat a rytířského stavu. Sedláci nejsou přítomni, protože jsou poslušni svých starostů.
687	Šlechta může spravovat své pozemky podle své vůle, ale neměla by dělat nic, co by nebylo prospěšné.
688	Tam, kde někdo panuje, je panství, kde má někdo moc práva, je kraj a část podmaněné země je krajina.
689	Národy, které spolu sousedí, se často přou o území, ale vymezí-li se hranice a vytvoří-li se smlouva, je potřeba ji dodržovat, poruší ji jen zrádce.

O míru a válce (O pokoji a válce)

690	Udržení míru považujeme za nejdůležitější, někdy ale při jeho obhajobě musíme sáhnout po zbrani.
691	Důvodem k tomu jsou tajné skupiny či spiknutí, která se postupně šíří. Pokud se spiklenci spojí, vzniknou nepokoje. Jestliže se taková situace nezklidní, vypukne občanská válka.
692	Proti nepříteli, útočícímu zvenčí, je nutná obranná válka.
693	Vyhlašuje se prostřednictvím hlasatele a nebo se žádá o mír skrze mírového posla, jestliže se dotyčná strana cítí být nepřipravená nebo nepřátelské moci nerovná.
694	Zbabělý se nepokusí bojovat.
695	Válečná příprava není nic snadného: musí se zajistit vojáci (které je nutno naverbovat, opatřit zbraní a vycvičit), důležité je také získat spojence pro zásobování armády potřebnými surovinami a penězi.
696	Je potřeba pravidelně vyplácet mzdy, také vydávat jídlo a určit výdejce, kteří to budou rozdělovat.
697	Pak se musí shromáždit a uspořádat vojsko po četách, rotách, praporech, plucích a ustanovit desátníky, kapitány, rotmistry a nakonec nejvyššího generála.
698	Noví vojáci se přidávají ke starým, nižší důstojníci a dragouni k pěchotě a jízdě, pomáhají jim i kuchaři, sluhové a pacholci.
699	Budeš dostatečně chráněn, pokud na sobě máš pancíř, helmu a štít a jsi připraven k šermu.
700	Námořníci potřebují také háky a harpuny.
701	Meč se připásá nebo věší na záda, aby se lépe tasil a po boji se mohl zastrčit zpět do pochvy až po jílec.
702	Střelci, naučte se vyndavat šípy z toulce, napínat tětivu a držet si útočníky od těla.
703	Mušketýři nabíjejte muškety střelným prachem, potom střílejte, ale miřte přesně.
704	Před válečným tažením je třeba: vyměřit ležení, upevnit stany kolíky, vykopat příkop, obestavět tábor palisádou a rozestavět stráže.
705	Je důležité vysílat tajné agenty a špiony, kterých je tady vždy hodně zapotřebí stejně jako tajných hesel, podle kterých se poznávají vlastní vojaci
706	Výpady se konají kvůli loupežím, neobejdou se bez plenění.
707	Pokud se uzavře příměří, vyměňují se rukojmí.
708	K bitvě připravené oddíly zaujímají postavení pravidelného mnohoúhelníku o třech nebo čtyřech stranách.
709	Korouhevníci nesou uprostřed korouhve, před nimi jdou praporečníci s oboustranně ostrými meči.
710	Bubeníci a trubači poplašně troubí, opětovaným zvukem trubek a píšťal a hřměním bubnů povzbuzují k boji.
711	Šermíři obvykle začínají boj šermováním a hned se spojí s celým vojskem a bojují:
712	zdaleka vrhají kameny z praku a samostřílů, kopí z řemenů, střílí šípy z kuší a kule z ručnic a děl.
713	Poté zblízka násilně prorážejí ostrými dřevci a kopími, halapartnami, železnými cepy a palcáty, čekany a palicemi, také rapíry, končíři, dýkami a tulichy, zároveň píchají štyléty, bodají kordy a šavlemi a sekají tesáky.
714	Nastává krvavá řež, padají na obou stranách, kvílejí a strašlivě řvou.
715	Dokud boj trvá, setniny, netroubí-li se zpět, nastupují ze zálohy, vpadávají do zad, rozrážejí šik, zahánějí na útěk, pronásledují, vraždí.
716	Jsou strachem ochromeni, zčásti se vzdávají a jsou zajímáni, zčásti utíkají. Vojáci jsou rozprášeni a toulají se.
717	Město odbojářů nebo zámek či tvrz, kam se poražení a zahnaní uchýlili, bývá ze všech stran obléháno a dobýváno zbraněmi.
718	(Pokud ti, kdo jsou v obležení, zaútočí na obléhající, bývají větším útokem přemoženi.)
719	Dobývané město bývá před kapitulací rozbořeno, někdy i vyhlazeno, i posledním občanem opuštěné, zničené a rozvrácené.
720	Dříve obsazené pevnosti získávají nové obyvatele.
721	Vítězové, zatížení lupem a kořistí, pozvedají vítězné vlajky a s křikem a vítěznou písní se triumfálně vracejí.
722	Zatímco stateční jsou za hrdinské činy pasování na rytíře a získávají erby, zrádci a revolucionáři jsou popraveni, dezertéři a odpadlíci pokutování, ranění léčeni a zatci jsou vysvobozeni vyplacením nebo výměnnou.
723	Když jde voják do penze, dostane poslední žold, podle toho, jak bojoval, a odevzdá zbraně. Ti, co už nemohou sloužit, také končí službu, těm, co položili život za vlast, se vzdává čest.

O škole a cvičení (O škole a cvičení)

724	Protože vzdělaní lidé jsou na rozdíl od nevzdělanců schopni zvládnout každý problém, je zapotřebí škol, ve kterých by lidé mohli získat vzdělání.
725	Školy nejsou mučírnou, ale hrou, pokud chytrý žák dostane rozumného a moudrého učitele.
726	Žák i učitel se mohou skvěle bavit, pokud se první učí sám od sebe, chtivě se vyptává a pozorně poslouchá, druhý pak vyučuje s citem a ustavičně.
727	Rektoři i pomocníci učitelů, domácí učitelé - uvažujte o platu.
728	Učení musí doprovázet kázeň (totiž pozornost a trest za nekázeň), aby se nevloudila drzost a rozmařilost.
729	Kdo napomínání nedbá, ať je bit.
730	Katedra je pro učitele, lavice pro žáky.
731	Perem (řezáčkem se přiřezává jeho hrot) píšeme na papír nebo pergamen, rafičkou na tabulky (tam můžeme napsané smazat).
732	Piš, co ti učitel říká. On pak posoudí a opraví tvé chyby, abys dále nechyboval.
733	Chceš-li si něco zapamatovat, pročítej si to často, pomalu, pozorně, a dávej pozor na to, co čteš.
734	Opakuj si v duchu, přeříkavej si nahlas a zkoušej se každý den.
735	Pokud chceš být ve škole úspěšný, tak to, co ses naučil, pokus se druhým vysvětlit.
736	Vezmi si z učitele příklad a napodobuj své úspěšnější spolužáky.
737	Z nižších škol postupujeme do vyšších, odtud do akademií, kde můžeme získat tituly bakalářů, mistrů a doktorů.

O klidu ke studiu (O pokoji k študování)

738	K učení je vhodné místo klidné, bez hluku, kde bude mít student knihovnu, stolek a kalamář (s penálem a skriptorálkem).
739	S knihami zacházej dobře, neměj jich mnoho, ale kvalitní.
740	K čemu je velký počet knih, jejichž obsah nečetl ani jejich vlastník?
741	Mazáním text nezašpiň; dobrá rada - můžeš na okrajích označit hvězdičkami místa, ke kterým se chceš vrátit.
742	Pokud chceš poznámky uchovat, poznamenej si je hned na mazací tabulku a pak je co nejdříve přepiš do poznámkového bloku (sešitu, knížky).
743	Studentovi lépe než lojová svíčka poslouží velká svíce; k rozsvěcování je třeba křesadlo a troud.
744	Louč kouří a čadí.
745	Svícen by měl být visutý, stínidlo zelené; utěrka by měla být po ruce - tou utírej nečistoty, aby nic nestínilo, ale dávej ji stranou, aby se nepřihodilo něco nemilého.
746	Když máš jít ven, použij lucernu, pochodně jsou nebezpečné.

O psaní a vydávání knih (O grammatice)

747	Spisovatel píše písmena výstižně (versálkami začátky veršů a zdůrazněná slova), spojuje slabiky, slova časuje a skloňuje, volí správně způsob řeči a patřičně vypravuje.
748	Pomáhají mu knihaři a sazeč, který ze zásobníků vybírá typy, sází a dává je pod tiskařský lis, a vazači knih, kteří knihy vážou. Tyto knihy pak prodává knihkupec.

O logice (O dialektice / logice)

749	Logik zkoumá, co by se o čem mohlo říci a proč; co je pochybné, vyjasňuje, co je neznámé, vysvětluje, porovnává podobné a nepodobné a analyzuje pravdivost každého tvrzení.
750	O všem mluví, o pochybných otázkách diskutuje, důvody skládá do sylogismů a vhodným postupem všechno rozebírá.

O řečnictví a veršování (O řečnicství a skládání veršů)

751	Řečník hledá způsoby řečnění, cvičí se ve výmluvnosti, užívá obrazná vyjádření šikovně přestavuje slova, aby dobře zněla, ale nezměnil se jejich význam. Ve svém projevu se stále zdokonaluje a obohacuje ho gestikulací.
752	Výmluvný řečník si úvod buď dobře připraví, nebo mluví spatra, potom řeč přednese, dobře odůvodní, vysvětlí podrobně na příkladech (neříká více, než je nutné), odpůrce odkáže do patřičných mezí. Koncem uzavře. Buď s přípravou, nebo bez.
753	Přísloví a rčení, stejně tak i podobenství, viditelně zkrášlují řeč, která, pokud popisuje věc stručně a používá výstižná slova, je označována za jadrnou.
754	Ale básník z prosté řeči dělá zajímavou, šikovně skládá vrše a rytmy, zpívá písně a básně, svatební písně, vymýšlí přeskupení jmen atd.

O počtech (O počitářství)

755	Matematika je zároveň užitečná i rafinovaná.
756	Aritmetika pracuje s čísly pomocí základních početních operací - sčítání, odčítání, násobení a dělení; takto můžeme počítat s čísly nebo i kuličkami na počítadle, dokonce i sedláci rozlišují desátky, tucty, mandele a kopy.

O geometrii (O geometrii / měřičství)

757	Zeměměřič vytyčuje útvary, jako by si hrál, a měří vzdálenosti, zda něco stojí od něj daleko nebo blízko.
758	Podle pravítka rýsuje přímky (kolmé nebo šikmé, ne křivé nebo zavinuté), podle úhelníku úhly a kružítkem kruh, jehož prostředek se nazývá střed a jehož okraj je obvod).
759	Kužel je špičatý, řecké delta trojhranné, kostka čtverhranná, koule okrouhlá, vnější stranou vypuklá, vnitřní dutá.
760	Kulový tvar je dokonalý, obsahuje vše, nikde to nedrhne, nemá žádné vruby, žádné okliky, nic nevyčuhuje a nikde není propadlý.
761	Veškeré vyměřování se provádí přes trojúhelník.

O mírách a hmotnosti (O měrách a vahách)

762	Jednotky délky jsou: zrno, prst, dlaň, píď, loket, krok, sáha, prut, hony, míle; těmi měříme vše.
763	Jednotky objemu tekutin: sud, vědro, soudek, číška, žejdlík, půl žejdlíka, třetinka.
764	Jednotky objemu sypkých látek: met, tříkorec, korec/strych, půl korce/měřice, věrtel.
765	Jednotky hmotnosti jsou: centýř, libra/funt, půl libry, věrduňk, dva loty, lot, kventlík a škrupl.
766	Jestliže se váží na vahách, jazýček, který vychází z každé strany ukazuje, jestli je hmotnost stejná.
767	Přezmen je krejčovská váha bez misek, která má z jedné strany hák a z druhé závaží, které váží více nebo méně, je-li blíže nebo dále od centra vah.
768	Když se něco přidá k hodnotě zvážené věci, je to přebytek.

O vidění a malířství (O prohledačství a malířství)

769	Oko vidí paprsky a zpracovává vše, co vidí, některé věci jsou průhledné, jiné tmavé, jiné zřetelné, jiné temné a podle toho formuje obraz.
770	Potom malíř podle živého modelu črtá podobiznu a štětcem ji vybarvuje různými barvami.
771	Sochař/rytec své dílo ryje a dlabe, maluje a staví na podstavec. Pokud je výtvor hodně veliký, nazýváme jej sochou.
772	Sluneční hodiny ukazují čas.

O hudbě (O muzice)

773	Hudebník zpívá melodie a hraje na nástroje podle not.
774	Figurální zpěv je vícehlasý sborový zpěv, který musí ladit, jinak je to nemotorné skřípání, které je neposlouchatelné.
775	Varhany jsou složeny z kovových trubek a píšťal. Citera, loutna, niněra, harfa a koboz jsou strunné nástroje.
776	Na housle se hraje smyčcem.
777	Gajdy neboli dudy mají skřípavý zvuk.

O hvězdářství (O hvězdářství)

778	Hvězdář zkoumá pohyby hvězd, astrolog jejich působení a vliv.
779	Z kalendáře je jasné, že Velikonoce jsou nejméně tři měsíce, tedy čtvrt roku, po Vánocích, Letnice od Velikonoc skoro dva měsíce a od nich advent šest měsíců, tedy půl roku.
780	Nejprve jsou to leden, únor, březen, poté duben a květen, za nimi červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, a poslední je prosinec.
781	Každý z nich má v římském kalendáři svůj začátek, své čtvrtletí a pololetí.
782	Během tří let přibývá roku a to vždy při třináctém úplňku; čtvrtý je pak přestupný.

O zeměpisu (O vypisování země)

783

Geograf popisuje polohu míst (i těch, které sám nepoznal), které jsou na pevnině, ostrovech, poloostrovech; jestli jsou přímořské či vnitrozemské a na kterém kontinentu, v jakém podnebném a vegetačním pásu se nacházejí, s kým sousedí, jakými hranicemi se od nich vymezují a kdo jsou jejich protinožci atd.

O historii (O historicství)

784	Historie vypráví o skutečné události, báje o smyšlené.
785	O těch prvních ať vypráví historik, ty druhé nevnášej do letopisů pod hrozbou trestu.
786	A aby bylo patrné, že líčíš historii pravdivě, nechceš nic podvrhnout, událost popisuj v patřičných souvislostech.

O lékařství (O lékařství)

787	Pro zdraví je nejlepším lékařem správná výživa,což je bezpečné a přirozené.
788	Nepij a nejez, když nemáš žízeň a hlad (i když se ti sbíhají sliny); pak budeš zdravý a svěží.
789	Jez teprve až budeš hladový, bude ti líp chutnat.
790	Když tě napadne nemoc, pomůže ti zdrženlivost a odpočinek, to si nemyslí ti, co se postí, jen když jsou sytí, a pouze běžnými pracemi unaveni odpočívají.
791	Mazání,drbání, napařování, pouštění žilou, baňkování, přikládání náplastí nezbavují bolesti, ale ulevují.
792	Osobní očista, vyprazdňování a pocení léčí lépe než prášky.
793	V léčbě se při otravě používá protijed; uřknutí se odhání amuletem nebo slovem.
794	O lékařích jde pomluva, že mohou bez strachu z trestu zabíjet; kéž by to nebyla pravda!
795	Vedou se spory, zda existuje nějaký všeobecný lék.
796	Jejich pomocníci jsou ranhojiči, apatykáři. Ti připravují léky, masti, sirupy, prášky, které přechovávají ve zvláštních škatulkách a krabicích.

O dobrých mravech obecně (O umění mravů veřejně)

797	Ctnost je ve vyváženosti, špatně je jak pokud něčeho převažuje, tak pokud je toho málo.
798	Pokud někdo zhřeší nevědomky, dopouští se přestupku. Pokud zhřešit chce, jde o zločin. Jestliže hřeší naschvál, jde o lotrovství, jestliže ze zlosti, je nešlechetný. Kdo hřeší opakovaně, je hanebný a kdo navzdory někomu, je neposlušný.
799	A kdo tohle dělá, je zatracen.
800	Komu nevadí, že koná zlo, je zlý. Kdo zlo nekoná, je dobrý a čistý. Dobrý se všeho zlého zříká a hrozí, až ho proklíná.
801	Člověk si zlozvyk pěstuje pozvolna, ale bývá pak je velmi obtížné se ho zbavit, protože je hluboko zakořeněný.

O obezřetnosti (O opatrnosti)

802	Základem opatrnosti je hodnotit věci podle toho, jak jsou skutečně důležité, abychom nepřikládali velkou cenu zbytečnostem.
803	Dřív než začneš něco dělat, rozmysli si, jestli to je k něčemu dobré, abys to nedělal zbytečně.
804	Zaměř se na cíl, opatři si prostředky, aby ti nic v cestě nestálo, a využij každou příležitost.
805	Protože hnát se někam bez rozmyslu je nemoudré, hloupé a nesmyslné, chtít věci, které jsou neuskutečnitelné je nerozumné, bláznivé a falešné, pouštět se do něčeho, co nemá cenu je pošetilé a vzteklé, promarnit příležitost je nerozvážné a nezkušené.
806	Když je na výběr, tak si to pořádně promysli, až vybereš, už se nezabývej zavrženými možnostmi.
807	Cokoli děláš, nech si pořádně poradit, jestli by to nešlo udělat ještě lépe, pak to udělej rychle, ale opatrně.
808	Prozřetelný člověk předvídá věci a dává si pozor, aby se neunáhlil.
809	Protože se stává, že ten, co nespěchá, předstihne uspěchaného, jednejme pomalu a s rozmyslem.
810	Necpe lidem a nerozhlašuje to, co má zůstat tajemstvím.
811	Co neví jistě, to netvrdí ani nezapírá, aby netvrdil nepravdivou věc.
812	Neboť unáhlená důvěra či nedůvěra je škodlivá, ale nejvíce škodí zarputilost.
813	Když předem tuší, že by se něco mohlo pokazit, snaží se tomu předejít, než aby ho to pak zaskočilo.
814	Ale i pokud se stane opak, budeš alespoň moudřejší.
815	A přestože má každý spoustu věcí na práci, tak se nezanedbává.
816	Lakomec se ze všeho snaží jen získat, podezřívavý je lstivý.
817	Šibal mazaně navádí neopatrné, aby si vybírali ty, kteří jsou zavržení hodni.

O střídmosti (O středmosti)

818	Pokušení je veliké, ale střídmý člověk se dokáže krotit.
819	Střízlivost je zdrženlivost od zbytečného jídla a pití.
820	Požitkář co mlsá a popíjí, ten co se přejídá a přepíjí, floutek tím vším plýtvá a všichni tito jsou otroky svého žaludku.
821	Pijani se starají jen o čepování vína, které buď přinesou nebo zaplatí.
822	Starší generace ředili víno vodou a žili prostě, ale nyní se víno neředí, a i malé napití může vést k velké újmě.
823	Opilého za trest bolí hlava, třesou se mu ruce a má dnu, ti, co pijí vodu, mají čistou mysl, opilci říkají nesmysly.
824	Opilí křičí jako hovada, motají se, škytají, slintají, plivají, zvrací a (s odpuštěním) prdí.

O čistotě (O čistotě)

825	Čistý je ten, kdo se brání nemravnostem. Zvrácená rozkoš je určitě špatná.
826	Nejen cizoložství, incestní vztahy, násilí, vyhledávání náhodných známostí, ale i každé svádění, líbání nebo nečisté myšlenky a sprosté dotírání jsou nestydatostí.
827	Cizoložník narušuje cizí vztah, smilník svůj, pasák zaměstnává prostitutky, děvkař chodí do bordelů. Nevěstky neboli kurvy ztrácejí svou důstojnost, svůdníci svádějí jiné.
828	Fuj, nestydové, zkažení a prokletí jste všichni.
829	Blázni jsou ti, kteří přespříliš touží po druhém pohlaví.

O slušnosti a pokoře (O mírnosti)

830	Ten, kdo je slušný, jedná s odstupem, drzost mu není vlastní.
831	Není puntičkář, ale i když je přátelský a vlídný, nemluví zbytečně.
832	Není protivný ani zkostnatělý, ale je vážný, přísný, přitom zůstává klidný.
833	Zbytečně nechválí a nekritizuje, nikoho nepomlouvá, k urážkám jen tak nepřihlíží.
834	Navíc nepřísahá křivě, ani nelže, ani neslibuje.
835	Nikomu se neprotiví a není nikomu na obtíž, i když to někdy vede k problémům, záměrně nikomu neubližuje.
836	To co se povídá, nešíří dál, dokud si to neověří.
837	Drzý se vtírá a vměšuje, strká nos do cizích záležitostí.
838	Užvaněný hodně mluví, mluvka tlachá pravdy i výmysly, brepta vyzrazuje tajemství a rozumbrada je
839	Rozvážný se nebojí mluvit, ale není mluvka, v mnohomluvnosti je určitě marnost.
840	Nepřivlastňuje si nic co mu nepatří a nikomu nic nebere, nemíří nikam vysoko. Moc o svých věcech nehovoří, nechlubí se jimi, ani se jejich prostřednictvím nepyšní. Je tedy skromný.
841	Neuznává bezvýhradně všechny názory, a když něco tvrdí autorita, nebere to na lehkou váhu.
842	Zdvořilí lidé by měli příjemně mluvit, být vtipní a mít zábavné poznámky. Naopak nezdvořilost je hrubou vlastností.
843	Vyhýbej se bezostyšného projevování smyslnosti, jak jen můžeš.
844	Jízlivý úšklebek zanech posměváčkům.
845	Usmívat se je slušné, ale hlasité výbuchy smíchu jsou nezdvořilé.

O šetření (O přestávání na svém)

846	Lakomý člověk je ochoten udělat cokoliv aby zbohatl, neví však, že pravé bohatství je v Božím požehnání.
847	K čemu je zbytečně velké bohatství? Když je nepoctivě získané, nepoctivě se i ztratí.
848	Jak pošetilý jsou ti boháči, kteří oplývají penězi, jejichž skříně přetékají oblečením a šperky, a přesto se ve své hojnosti a pohodlí bojí nouze.
849	Jestliže máš mnoho peněz nebo věcí, daruj něco potřebným. Dávej, i když máš málo. Když nemůžeš darovat štědře, tak alespoň ochotně.
850	Lepší je být štědrý než lakomý.
851	Šetřivému stačí málo; není lakomý, spíše si hlídá úspory.
852	Kdyby člověk věděl, jak důležitá pro budoucnost je šetrnost, nemrhal by tolik dědictvím po předcích.
853	Nemrhej penězi, spoření se vyplatí.
854	Všechny svoje příjmy a výdaje si zapisuj.
855	Spravedlnost dává každému, co mu patří.
856	Protože když někdo něco slíbil (ať už sám od sebe nebo byl požádán), měl by své sliby dodržet.
857	Podáním ruky je ujednán závazek.
858	Vypůjčená věc se má vrátit, nikoli zapírat a zatajovat.
859	Nepřivlastňuj si cizí věc bez vědomí jejího majitele.
860	Co sis půjčil, to také vrať, a pokud možno bez poškození.
861	Pokud už danou věc nemáš, nahraď ji něčím, co má stejnou hodnotu.
862	Pokud si od tebe chce někdo něco půjčit, vyhov mu, ale chtěj zástavu nebo úpis.
863	Buď opatrný, protože dlužník může zemřít nebo zapřít dluh.
864	Kdo vybírá úroky nad původní částku, není věřitel, ale lichvář; nejhorší a nejproradnější je ten, který vybírá úroky z úroků a dusí dlužníka, což je veliké zlo.
865	Škodí pak sám sobě ten, kdo se zadlužuje, vyráží klín klínem a musí rozprodávat svůj majetek.
866	A proto splať dluhy co nejdříve a chtěj o tom potvrzení.
867	Krádeže, loupeže, svatokrádeže, zpronevěra, obchod s lidmi, loupení dobytka - to vše je zapovězeno v přikázání:

O vzájemné spravedlnosti (O spravedlnosti nejprv směnné)

868	Nikdo nemá být připravován o svůj majetek, a kdo se krádeže dopustí, měl by majetek navrátit.

O spravedlnosti vůči druhým (O spravedlnosti podílné)

869	Odplatou a pomstou se jen zdržujeme od povinností.
870	Kdo činí dobro, zaslouží pochvalu, doporučení, zvláštní jednání a dary. Kdo nečiní dobro, měl by být pokárán či potrestán. Každý je jiný.
871	Kdo činí zlo nechtěně, aniž o tom ví, zaslouží politování. Přičti to jeho hlouposti a tvrdě nepostupuj; kdo jedná špatně úmyslně, má být tvrdě a spravedlivě potrestán. Pokud je někdo ke špatnému jednání naveden někým druhým, nijak ho to neomlouvá.
872	Pokud se někdo trápí, nezvětšuj jeho trápení, ale snaž se mu pomoci a trápení zmenši.
873	Pokud někdo potřebuje pomoc, jistě o ni bude usilovně prosit a modlit se.
874	Když je ovšem žadatel pyšný či vtíravý, nic nedostane a bude odehnán.
875	Dostaneš-li o co jsi prosil, poděkuj; pokud to však právem nedostaneš, nestěžuj si.
876	Pokud ti někdo nabízí, o co jsi nežádal, mírně se zdráhej, ale zatvrzele to neodmítej, aby ti nebyla vytýkána nevděčnost.
877	Projevy vděčnosti jsou: poznat dobro, mluvit (svědčit) o něm, odměňovat je a vracet je.
878	Buď prospěšným a za dary vděčným.
879	Příjemné hosty zdvořile pohosti, přátelům dej dary a přej do nového roku.
880	Važ si drahých a výjimečných darů, žádnými však nepohrdej.
881	Pomáhej všem, nikomu neškoď a každému přej jen to dobré.

O statečnosti (O udatnosti)

882	Moudrý je ten, kdo dokáže snášet dobré i špatné věci s vyrovnanou myslí.
883	Ničemu běžnému se nedivý, ničeho náhlého se nelekne, není líný, do čeho se pustil, to podniká statečně. Bez strachu jde odvážně vstříc nebezpečí, jen před přílišnou zvědavostí utíká.
884	Co začal, to se snaží dokončit. Když je však unavený, odpočívá, aby se neuštval.
885	Oproti tomu člověk změkčilý se vychloubá a naparuje, propadá různým zlozvykům a neposlouchá zdravý rozum. Každá nečekaná věc ho zaskočí a vyvede z míry, neustále si stěžuje, fňuká a naříká.
886	Jaký je tedy rozdíl mezi udatným a líným. Jeden pečlivě, pilně a tiše vykonává své povinnosti, druhý se fláká, strhává na sebe pozornost, protestuje a nic nedělá. První je vždy aktivní, druhý je jak ospalá sůva.
887	Flákači a rozmařilci mají svátek každý den; i ve všedních dnech se toulají a zahálejí.
888	Pracovitý člověk je naopak zaneprázdněný vždy a nikdy se nenudí.

O trpělivosti (O trpělivosti)

889	Proč plakat nad něčím, co nemůžeme v dobré změnit?
890	Trpělivý pláče, ale nenaříká.
891	Ukřivděný člověk se nemstí a neodplácí zle, ale vyrovnaně křivdu snáší, raději ji zmírňuje než zveličuje.
892	Trpělivý se hněvá nad špatnými činy a brání se, ale přesto se nemstí a na nikoho neútočí. Se špatnými činy nesouhlasí, ale nikoho neuráží.
893	Ovládnout hněv, odpustit a prominout příkoří, omlouvat i nepřátele je projevem mužné statečnosti, naopak rozvzteklit se, osopovat se na někoho, vztekat se, hrozit někomu, zlořečit či proklínat někoho je projevem nezkrotnosti a nedostatku sebeovládání.
894	Ten, kdo se tak rozzlobí, že je vzteky bez sebe, nemá nad sebou kontrolu.
895	Ušlechtilá mysl je spíše tichá, než zuřivá, spíše krotká, než divoká, spíše dobrotivá, než výbušná, spíše umírněná, než vznětlivá.
896	Nezdá se vám, že krutost, nesmiřitelnost a divokost (kterou by někdo jiný musel uklidňovat) jsou vlastní zvířatům a ne lidem?

O zvyklostech (O stálosti)

897	Ten, kdo si stojí za svým dobrým úmyslem je stálý, a ten, kdo na něm netrvá, je lehkovážný.
898	Ale pozor, stálost není neústupnost.
899	Když ti někdo radí nebo neradí, nutí nebo odrazuje, nebraň se, ani zarputile neodmlouvej, ani neústupně neodporuj, ale naslouchej.
900	Jestliže tě někdo odvádí od tvého přesvědčení, obrň se a vydrž, dokud toto nepřekonáš. Osvědčené a platné věci by se neměly porušovat.

O přátelství a vlídnosti (O přátelství a vlídnosti)

901	Jestliže se chceš dobře chovat, buď k podřízeným vlídný a přívětivý, sobě rovným pomáhej, k nadřízeným se chovej uctivě a snaž se jim vyhovět, získáš tak přízeň ostatních.
902	Když odcházíš, rozluč se. Když přicházíš nebo někoho míjíš, slušně pozdrav a tomu, kdo tě zdraví, poděkuj. Toho, kdo od tebe odchází, vyprovoď.
903	Tomu, kdo se ptá, odpověz klidně - alespoň jasným gestem.
904	Tomu, kdo mluví, neskákej do řeči, tomu, kdo něco neví, poraď a na schůzky choď včas.
905	Pokud můžeš někomu jakkoli prospět, učiň tak v každém případě a nebraň se tomu, neměj to za těžké.
906	Poraď tomu, kdo potřebuje poradit; potěš toho, kdo potřebuje potěšit; pomoz tomu, kdo potřebuje pomoct; přimluv se; pros za ostatní; navštěvuj nemocné, pak tě budou mít všichni rádi.
907	Když tě někdo urazí, přehlédni to a tím ho zahanbíš. Pokud toho pak lituje, odpusť mu a on ti bude zavázán.
908	Pokud ty někoho urazíš, nestyď se mu opravdově omluvit, odprosit ho a usmířit se s ním.
909	Neživ v sobě zášť, aby se nezměnila v nenávist.
910	Ti kdo bydlí a stravují se společně, mají se umět dohodnout.
911	Není možné vyhnout se hádkám a sporům, ale lidé se musí snažit o vzájemné porozumění.
912	Má-li někdo štěstí, nezáviď, ale přej. Nešťastného lituj. Milosrdný se má nad ubohými smilovat.
913	Obrň se pravdomluvností, neboť není nic horšího než lež. Kdo se zamýšlí nad tím, jakou lež by vymyslel, je špatný.
914	Dovíš-li se něco tajného, neprozraď to, i kdyby to z tebe někdo páčil. Mlč, říkám, spolkni to; tvé mlčení nikomu neublíží a tebe velmi šlechtí.
915	Mezi veselými nebuď zapšklý ani přehnaně veselý.
916	Ve společnosti nebuď upovídaný, a když přidáš něco k dobrému, ať jsou to jen vtipy a ne drby; škádli, ale nepomlouvej, abys někoho z přítomných nepopudil a z nepřítomných nepomluvil.
917	Škádlení a hádky jsou pro vidláky. Žalování a osočování je pro nafoukané. Vysmívání se a podvody jsou pro darebáky. Na ctiutrhání a sprostá slova jsou pro padouchy.

O upřímnosti (O upřímnosti)

918	S kým se stýkáš a přátelíš, k tomu buď otevřený a bezelstný. Není žádná poctivost oklamat a podvést přítele.
919	Věrnému příteli věrný buď ani tajně mu neškoď, protože ten, kdo je nevěrný, špatně dopadne.
920	Když je třeba trestat, udělej to přímo a hned.
921	Není nic vzdálenějšího přátelství než podlézání.
922	Vidíš něco zlého? Netaj se tím, napomeň, potrestej: proč bys dělal, že to nevidíš?
923	Dopustil-li se tvůj bližní něčeho špatného, napomeň ho, veď ho k nápravě; podlézání se hodí jen pro podvodníky.
924	Jestliže někdo moudře mluví, podpoř ho, jestliže hloupě, nechval ho.
925	Lichotky a lži patří pokrytcům, ty však mluv upřímně a jasně.
926	Nestyď se říci pravdu podle svého svědomí; protože proč by se tě měl kvůli ní někdo doprošovat?
927	Pokud nevíš, zdali je k tobě někdo upřímný, nechovej se jako doma, nebo budeš ponížen.
928	Neznámým lidem nepochlebuj, aby si nemysleli, že je lákáš a chceš je obelstít.

O vzájemném vztahu učených (O obcování s sebou učených)

929	Může si jít popovídat ten, kdo má po práci, nechoď ale za tím, kdo tě nemá rád.
930	Nestarej se o to, odkud je tvůj přítel, jestli je chudý nebo bohatý. Stačí, když je dobrý a rozumíte si. Vyhýbej se lidem se špatnou pověstí.
931	Zpustlým lidem se vyhýbej, porušují dobré mravy.
932	Vzdělaní lidé se rádi prochází, aby mohli přemýšlet nebo mezi sebou diskutovat.
933	Když už se jim nelíbí na slunci, jdou si sednout do stínu.
934	Jak pěkné je komunikovat se vzdálenými lidmi a mít možnost jim říct cokoli, a to ne přes posly, ale pomocí dopisu.
935	Předkové posílali voskové tabulky, které se případně mohly smazat nebo přepsat, nyní používáme papír a inkoust.
936	Aby nemohl být dopis jen tak někým čten, kromě toho, komu je určen, zapečeťuje se.
937	Odesílatel se podepisuje příjmením.
938	Krátké vzkazy se pečetit nemusí.

O hrách (O hřičkách)

939	Aby se člověk nezbláznil, musí občas zanechat vážností a povyrazit si s kamarády.
940	Divadlo je zábavné a pohyb občerstvuje.
941	Zabývat se šprýmy a pohádkami je vtipná věc, vrhat koulí, kuželkami, kamenem je věc dětinská, hrát karty, kostky a vrchcáby věc uličnická, hrát šachy pak věc složitá.
942	Když někomu dáte šachmat, prohraje.
943	Rozjaření lidé se baví tancováním a trdlováním.
944	Kejklíř na chůdách dělá dlouhé kroky.
945	Ach, jak jsou provazolezci odvážní.
946	Běžci vybíhají ze startovní čáry k cíli, kdo první doběhne, vítězí.
947	Jiní vyznačí čáru, ke které když doběhnou, musí se ihned zastavit, kdo ji přeběhne nebo k ní nedoběhne, prohrává.
948	Na hřišti, kde se pořádají turnaje v jízdě a v šermířském zápase, vyhrává ten kdo soupeře přetlačí.
949	Šermíři a zápasníci se scházejí v šermířské škole, kterou vede mistr.
950	Když dva šermíři bojují, jeden útočí a druhý se brání a zvítězí ten, kdo druhého bodne.
951	Akrobat udivuje ostatní svou obratností, ale jsou to jen cviky, ne kouzla.
952	Herec se umí za někoho jiného vydávat.
953	Komedie má zamotaný děj ale veselý konec; tragédie naopak končí špatně.
954	Divadelní scéna je otevřená, kulisy jsou zavěšeny na lešení
955	Při masopustu se nosí masky.

O smrti a pohřbu (O smrti a pohřbu)

956	Zvláštním rysem umírajících je smrtelné chroptění.
957	Ó smrtelníci, kolik z vás uvažuje nad tím, že o tom, jaký bude váš posmrtný život, se rozhoduje v okamžiku vaší smrti?
958	Ve chvíli, kdy zemřeš, tvá duše půjde do nebe nebo do pekla.
959	Mrtvé tělo je zaopatřováno různými obřady, tedy pomazané, oděné ve smutečních šatech, uložené do rakve a položené na máry. Hrobaři poté mrtvé tělo odnášejí.
960	Následuje okázalý smuteční průvod na hřbitov.
961	My mrtvá těla pohřbíváme do země, předkové je pálili a těmto místům říkali požárové hroby.
962	Na místě, kde mrtvý odpočívá, postaví se pomník nebo náhrobek a zpívají se pohřební písně.
963	Pohané dříve najímali plačky, které naříkaly nad smrtí nebožtíka a vychvalovaly jeho život.
964	Aby duše zemřelých nebloudily, přinášely se jim při pohřebních obřadech oběti.

O Boží ochraně (O opatrování božím)

965	Smrt vše ukončí.
966	Všechny časné věci jsou nestálé a pomíjivé a podléhájí zániku; vznikají a zanikají.
968	Vše podléhá změnám.
969	Bezbožný je však ten, kdo věří v osud, a proto nic nedělá.
970	Náhoda a štěstí nic neznamenají.
971	Připouštím, že se najdou náhodné a nečekané případy, ale tak je vnímáme my a ne Bůh, jelikož i nejdrobnější náhody jsou součástí Jeho plánu.
972	Vždyť Spasitel říká, že Bůh pamatuje i na každý vlas na naší hlavě, aby nikdo nezahynul.
973	Proto se dějí neobyčejné změny, úkazy a zázraky.
974	Bůh nám skrze znamení ukazuje, co je dobré a co je zlé.
975	Nemůžeme pochopit podstatu věcí, pokud nám to Bůh neumožní.
976	Buď zbožný a modli se, neopustí tě ten, který zná tvou minulost i budoucnost.
977	Počkej, až co ti život přinese.

O andělech (O anjelích)

978	Stvořil i nespočetné množství neviditelných andělů, kteří mu pomáhají se správou pozemských věcí.
979	Bůh sice pomoc nepotřeboval, ale tak se mu to zalíbilo.
980	Ustanovil je v nejvyšším nebi, ale někteří se ho skrze pýchu zřekli a byli svrženi z nebe do pekla.
981	Andělé, kteří nepadli, jsou Bohu věrni a už nikdy nepadnou.
982	Okolo trůnu Stvořitele stojí milióny, klanějí se mu, oslavují ho.
983	Jsou posíláni naplnit rozkazy, až poselství dokončí, vrátí se zpět.
984	Z Božího rozkazu se připojují k věřícím, aby je od narození chránili od zlého a od útoků satanových.
985	Vše, co můžeme říci o dobrých i zlých andělech, nebude nikdy jisté.
986	Čas od času se ukazují, ale opět mizí, ne aby klamali, ale zvěstovali pravdu.
987	Zlí duchové, kteří se nazývají obludy, se v noci mění v hrozné příšery, skřítky a strašidla.
988	Kouzelníci, kteří si pohrávají s čerty, škodí svými kouzly sobě i jiným.
989	Běda ďáblu a jeho společníkům, pokud se od něho neodloučí. Budou uvrženi do pekelného ohně.
990	Všemohoucí Bůh nakonec zvítězí nad zlem svou mocí a slávou.

Závěrem (Zavírka)

991	Pověz, co ještě zbývá dodat. Myslím, že jsem postihl vše podstané (aniž bych se chtěl vychloubat).
992	Buď ti tedy Bůh nápomocen při další práci. Až projdeš těmito dveřmi, nahlédneš v rychlosti do paláce latiny i dalších umění. Co je zde příliš stručně napsáno, rozšíříš čtením jiných dobrých textů.
993	Zde nalézáš stručné a souhrnné pojednání k úvodu do filozofie a teologie, nejsem si vědom, že by bylo něco zásadního opomenuto.
994	Místo dodatku ti kladu na srdce, aby pro tebe zbožnost byla nejdůležitější.
995	Pamatuj, že zanedlouho se budeme zodpovídat ze všeho svého jednání; až On přijde, aby nás vzkřísil a soudil, tehdy vyjdou najevo i věci utajované.
996	Blahoslavení, kteří dojdou jeho milosrdenství. Navěky budou hodovat v nesmrtelnosti.
997	Kéž se nad námi slituje, abychom byli ospravedlněni jeho milosrdenstvím a sjednotili se v jeho lásce.
998	Čiň pokání a dodržuj sliby, upřímně a vroucně se modli, pronikej k vnitřním nebeským příbytkům, aby ses co nejvíce přiblížil svatým.
999	Bůh ti žehnej a měj se dobře.
1000	Hospodinu zástupů, nedělitelné Trojici budiž chvála na věky věků. Amen.

Hlavní menu

Chybová zpráva

Kapitola Beze jména

Hlavní menu

Jste zde

Chybová zpráva

Kapitola Beze jména