Kapitola LXXII

O řečnictví a veršování (O řečnicství a skládání veršů)

751	Řečník hledá způsoby řečnění, cvičí se ve výmluvnosti, užívá obrazná vyjádření šikovně přestavuje slova, aby dobře zněla, ale nezměnil se jejich význam. Ve svém projevu se stále zdokonaluje a obohacuje ho gestikulací.
752	Výmluvný řečník si úvod buď dobře připraví, nebo mluví spatra, potom řeč přednese, dobře odůvodní, vysvětlí podrobně na příkladech (neříká více, než je nutné), odpůrce odkáže do patřičných mezí. Koncem uzavře. Buď s přípravou, nebo bez.
753	Přísloví a rčení, stejně tak i podobenství, viditelně zkrášlují řeč, která, pokud popisuje věc stručně a používá výstižná slova, je označována za jadrnou.
754	Ale básník z prosté řeči dělá zajímavou, šikovně skládá vrše a rytmy, zpívá písně a básně, svatební písně, vymýšlí přeskupení jmen atd.