Jump to navigation

Kapitola XX

O člověku (O člověku)

227 Přední z živočichů je člověk, výkvět světa; rodí se s křikem.
228 Porodní bába ho ovine plenkami a položí do kolébky.
229 Starostlivá chůva pečuje a chová svého svěřence, kojí ho, dítě samo saje.
230 Od kolébky se přechází ke kočárku, když se dvouleté dítě učí chodit a začíná mluvit a žvatlat, hraje si s chrastítky, panenkami a malými hračkami.
231 Když mládež dospívá, tak se jim mění hlas a zpívají fistulí.
232 Dospívajícím se říká chlapci, starším jinoši.
233 Když muž začne stárnout, objevují se mu stařecké vrásky a šediny.
234 Staré babičky bývají bezzubé, staří dědečkové shrbení.
235 Miminka o sobě neví, dětství bývá vyplněno hrami, puberta blbostmi, dospělost prací, staří se chovají jako děti.
236 Staří se chovají jako děti.
237 Člověk střední postavy má nejlepší velikost.
238 Velkého člověka se všichni bojí a malý je k smíchu.
239 Člověk je nahý, bez srsti.
240 Divoši jsou výmysl.
Zpět na obsah

© 2016 Arcibiskupské gymnázium