Kapitola LXXXVI

O slušnosti a pokoře (O mírnosti)

830	Ten, kdo je slušný, jedná s odstupem, drzost mu není vlastní.
831	Není puntičkář, ale i když je přátelský a vlídný, nemluví zbytečně.
832	Není protivný ani zkostnatělý, ale je vážný, přísný, přitom zůstává klidný.
833	Zbytečně nechválí a nekritizuje, nikoho nepomlouvá, k urážkám jen tak nepřihlíží.
834	Navíc nepřísahá křivě, ani nelže, ani neslibuje.
835	Nikomu se neprotiví a není nikomu na obtíž, i když to někdy vede k problémům, záměrně nikomu neubližuje.
836	To co se povídá, nešíří dál, dokud si to neověří.
837	Drzý se vtírá a vměšuje, strká nos do cizích záležitostí.
838	Užvaněný hodně mluví, mluvka tlachá pravdy i výmysly, brepta vyzrazuje tajemství a rozumbrada je
839	Rozvážný se nebojí mluvit, ale není mluvka, v mnohomluvnosti je určitě marnost.
840	Nepřivlastňuje si nic co mu nepatří a nikomu nic nebere, nemíří nikam vysoko. Moc o svých věcech nehovoří, nechlubí se jimi, ani se jejich prostřednictvím nepyšní. Je tedy skromný.
841	Neuznává bezvýhradně všechny názory, a když něco tvrdí autorita, nebere to na lehkou váhu.
842	Zdvořilí lidé by měli příjemně mluvit, být vtipní a mít zábavné poznámky. Naopak nezdvořilost je hrubou vlastností.
843	Vyhýbej se bezostyšného projevování smyslnosti, jak jen můžeš.
844	Jízlivý úšklebek zanech posměváčkům.
845	Usmívat se je slušné, ale hlasité výbuchy smíchu jsou nezdvořilé.