Kapitola XCVII

O smrti a pohřbu (O smrti a pohřbu)

956	Zvláštním rysem umírajících je smrtelné chroptění.
957	Ó smrtelníci, kolik z vás uvažuje nad tím, že o tom, jaký bude váš posmrtný život, se rozhoduje v okamžiku vaší smrti?
958	Ve chvíli, kdy zemřeš, tvá duše půjde do nebe nebo do pekla.
959	Mrtvé tělo je zaopatřováno různými obřady, tedy pomazané, oděné ve smutečních šatech, uložené do rakve a položené na máry. Hrobaři poté mrtvé tělo odnášejí.
960	Následuje okázalý smuteční průvod na hřbitov.
961	My mrtvá těla pohřbíváme do země, předkové je pálili a těmto místům říkali požárové hroby.
962	Na místě, kde mrtvý odpočívá, postaví se pomník nebo náhrobek a zpívají se pohřební písně.
963	Pohané dříve najímali plačky, které naříkaly nad smrtí nebožtíka a vychvalovaly jeho život.
964	Aby duše zemřelých nebloudily, přinášely se jim při pohřebních obřadech oběti.