Kapitola LXXXVII

O šetření (O přestávání na svém)

846	Lakomý člověk je ochoten udělat cokoliv aby zbohatl, neví však, že pravé bohatství je v Božím požehnání.
847	K čemu je zbytečně velké bohatství? Když je nepoctivě získané, nepoctivě se i ztratí.
848	Jak pošetilý jsou ti boháči, kteří oplývají penězi, jejichž skříně přetékají oblečením a šperky, a přesto se ve své hojnosti a pohodlí bojí nouze.
849	Jestliže máš mnoho peněz nebo věcí, daruj něco potřebným. Dávej, i když máš málo. Když nemůžeš darovat štědře, tak alespoň ochotně.
850	Lepší je být štědrý než lakomý.
851	Šetřivému stačí málo; není lakomý, spíše si hlídá úspory.
852	Kdyby člověk věděl, jak důležitá pro budoucnost je šetrnost, nemrhal by tolik dědictvím po předcích.
853	Nemrhej penězi, spoření se vyplatí.
854	Všechny svoje příjmy a výdaje si zapisuj.
855	Spravedlnost dává každému, co mu patří.
856	Protože když někdo něco slíbil (ať už sám od sebe nebo byl požádán), měl by své sliby dodržet.
857	Podáním ruky je ujednán závazek.
858	Vypůjčená věc se má vrátit, nikoli zapírat a zatajovat.
859	Nepřivlastňuj si cizí věc bez vědomí jejího majitele.
860	Co sis půjčil, to také vrať, a pokud možno bez poškození.
861	Pokud už danou věc nemáš, nahraď ji něčím, co má stejnou hodnotu.
862	Pokud si od tebe chce někdo něco půjčit, vyhov mu, ale chtěj zástavu nebo úpis.
863	Buď opatrný, protože dlužník může zemřít nebo zapřít dluh.
864	Kdo vybírá úroky nad původní částku, není věřitel, ale lichvář; nejhorší a nejproradnější je ten, který vybírá úroky z úroků a dusí dlužníka, což je veliké zlo.
865	Škodí pak sám sobě ten, kdo se zadlužuje, vyráží klín klínem a musí rozprodávat svůj majetek.
866	A proto splať dluhy co nejdříve a chtěj o tom potvrzení.
867	Krádeže, loupeže, svatokrádeže, zpronevěra, obchod s lidmi, loupení dobytka - to vše je zapovězeno v přikázání: