Kapitola XCI

O trpělivosti (O trpělivosti)

889	Proč plakat nad něčím, co nemůžeme v dobré změnit?
890	Trpělivý pláče, ale nenaříká.
891	Ukřivděný člověk se nemstí a neodplácí zle, ale vyrovnaně křivdu snáší, raději ji zmírňuje než zveličuje.
892	Trpělivý se hněvá nad špatnými činy a brání se, ale přesto se nemstí a na nikoho neútočí. Se špatnými činy nesouhlasí, ale nikoho neuráží.
893	Ovládnout hněv, odpustit a prominout příkoří, omlouvat i nepřátele je projevem mužné statečnosti, naopak rozvzteklit se, osopovat se na někoho, vztekat se, hrozit někomu, zlořečit či proklínat někoho je projevem nezkrotnosti a nedostatku sebeovládání.
894	Ten, kdo se tak rozzlobí, že je vzteky bez sebe, nemá nad sebou kontrolu.
895	Ušlechtilá mysl je spíše tichá, než zuřivá, spíše krotká, než divoká, spíše dobrotivá, než výbušná, spíše umírněná, než vznětlivá.
896	Nezdá se vám, že krutost, nesmiřitelnost a divokost (kterou by někdo jiný musel uklidňovat) jsou vlastní zvířatům a ne lidem?