Kapitola XXVII

O vnitřních smyslech (O smyslech vnitřních)

340	Aby člověk cítil, jsou mu dány tři vnitřní smysly, které sídlí v mozku.
341	Podrobněji: Pod temenem sídlí obecný smysl neboli pozornost, která ukládá do mozku vjemy zrakové, sluchové a chuťové.
342	Tento smysl je ve spánku utlumen, čímž vznikne necitlivost člověka vůči vnějším podnětům.
343	V hlavě je rozum, který umí rozlišovat věci .
344	Ten neustále pracuje: zde vzniká myšlení, sny a různorodé nápady.
345	V týlním laloku je centrum paměti, ve které se ukládají vědomosti a vzpomínky, aby mohly být znovu použity.
346	Dávné nebo nově uložené věci je potom možné si vybavit nebo na ně vzpomenout.
347	Když se ztrácí vzpomínky, znamená to, že zapomínáme.
348	Věci, které nechceme zapomenout, si často připomínáme.
349	Co jsem zapomněl, ať mi připomene ten, kdo si to pamatuje.
350	Příliš bdění unavuje, protože vysušuje mozek; spaní pomáhá, protože to mozek zavlažuje.
351	Přílišné bdění je víc vyčerpávající než hladovění.
352	Ten kdo chce spát, zívá a protahuje se; ospalý kývá hlavou, spící sípá nebo chrápe.