Kapitola XCIII

O přátelství a vlídnosti (O přátelství a vlídnosti)

901	Jestliže se chceš dobře chovat, buď k podřízeným vlídný a přívětivý, sobě rovným pomáhej, k nadřízeným se chovej uctivě a snaž se jim vyhovět, získáš tak přízeň ostatních.
902	Když odcházíš, rozluč se. Když přicházíš nebo někoho míjíš, slušně pozdrav a tomu, kdo tě zdraví, poděkuj. Toho, kdo od tebe odchází, vyprovoď.
903	Tomu, kdo se ptá, odpověz klidně - alespoň jasným gestem.
904	Tomu, kdo mluví, neskákej do řeči, tomu, kdo něco neví, poraď a na schůzky choď včas.
905	Pokud můžeš někomu jakkoli prospět, učiň tak v každém případě a nebraň se tomu, neměj to za těžké.
906	Poraď tomu, kdo potřebuje poradit; potěš toho, kdo potřebuje potěšit; pomoz tomu, kdo potřebuje pomoct; přimluv se; pros za ostatní; navštěvuj nemocné, pak tě budou mít všichni rádi.
907	Když tě někdo urazí, přehlédni to a tím ho zahanbíš. Pokud toho pak lituje, odpusť mu a on ti bude zavázán.
908	Pokud ty někoho urazíš, nestyď se mu opravdově omluvit, odprosit ho a usmířit se s ním.
909	Neživ v sobě zášť, aby se nezměnila v nenávist.
910	Ti kdo bydlí a stravují se společně, mají se umět dohodnout.
911	Není možné vyhnout se hádkám a sporům, ale lidé se musí snažit o vzájemné porozumění.
912	Má-li někdo štěstí, nezáviď, ale přej. Nešťastného lituj. Milosrdný se má nad ubohými smilovat.
913	Obrň se pravdomluvností, neboť není nic horšího než lež. Kdo se zamýšlí nad tím, jakou lež by vymyslel, je špatný.
914	Dovíš-li se něco tajného, neprozraď to, i kdyby to z tebe někdo páčil. Mlč, říkám, spolkni to; tvé mlčení nikomu neublíží a tebe velmi šlechtí.
915	Mezi veselými nebuď zapšklý ani přehnaně veselý.
916	Ve společnosti nebuď upovídaný, a když přidáš něco k dobrému, ať jsou to jen vtipy a ne drby; škádli, ale nepomlouvej, abys někoho z přítomných nepopudil a z nepřítomných nepomluvil.
917	Škádlení a hádky jsou pro vidláky. Žalování a osočování je pro nafoukané. Vysmívání se a podvody jsou pro darebáky. Na ctiutrhání a sprostá slova jsou pro padouchy.