TV, sporty a hry za J.A.Komenského

Učitelé:

A. Žváček

JAN AMOS KOMENSKÝ – TV, SPORT A HRY

Jan Ámos Komenský požadoval vzdělání všeobecné, pro všechny vrstvy obyvatelstva bez rozdílu, pro chlapce i dívky. O tělesné a mravní výchově sice nenapsal žádný speciální spis, ale na druhou stranu neexistuje žádné jeho pedagogické dílo, ve kterém by se nezabýval vedle výchovy rozumové, mravní a pracovní také otázkami tělesné výchovy. Soustřeďoval se také nad významem her i tělesných cvičení pro rozvoj dítěte, neboť tím se neobyčejně účinně rozvíjejí jeho smysly a myšlení. Také se zaměřoval na základy prodlužování života. Doporučoval přiměřený způsob životosprávy, prostou zdravou stravu, tělesná cvičení, střídání práce a odpočinku. Například je nutných 8 hodin práce, 8 hodin spánku a 8 hodin aktivního odpočinku. V knize „Svět v obrazech“ je věnována řada kapitol s obrázky vybraným tělesným cvičením, jako je plavání, šermování, míčové hry, běh či dětské hry. Ve svých spisech doporučoval Komenský nejen k dovednosti pěstované šlechtou, jako jízdu na koni, tanec a šerm ale i fyzické aktivity venkovského lidu a měšťanstva, například chůzi, různé druhy běhu a skoku, vrh koulí nebo hod oštěpem, zápasy a další nejrůznější lidové pohybové aktivity. Mimořádný přínos díla Komenského k problematice tělesné výchovy spočívá v jeho návrzích na zařazení tělesného cvičení a pohybových her do pedagogické praxe městských škol.

V „Plánu školy ansofické“ z roku 1651. Doporučoval konkrétně procházky, běh a skoky, umírněné zápolení, hry s míčem, kuželkami, kuličkami a hru na slepou bábu. Význam her shrnul Komenský nejvýstižněji v „Zákonech školy spořádané“, kde v návrhu vyučovacího řádu pro učitele sedmileté školy v Šárišském Potoku uvádí také sedm zákonů zotavení. Mezi ně patřila pravidla jako: „hrejte tak, aby se hra nestala v životě věcí hlavní“, „hra ať slouží jak k upevnění, tak i občerstvení mysli, hry ať se sestávají z pohybu, chůze, běhu, přiměřeného skákání a podobně“, „hry ať nejsou nebezpečné životu, zdraví a důstojnosti“, „hra ať je předehrou vážných věcí“, „hra ať skončí včas, řídí ji učitel“ atd. Vyvrcholením jeho snah mělo být jeho celoživotní, ale bohužel nedokončené dílo „Všeobecná porada o nápravě věcí lidských“, zde doporučuje mimo jiné i obnovit olympijské hry.

V jeho díle Škola hrou je řada kapitol s tělovýchovnou tematikou – např. Plování, Kejklířství, Šermírna, Hra na míč, Běhání o závod. Komenský odmítal samoúčelnost tělesných cvičení a vyslovil pravidla a zásady, jež můžeme dodnes v tělesné výchově uplatňovat.

Komenský byl přesvědčen, že tělesný pohyb je nezbytný pro uchování a rozvoj zdraví dítěte a proto se nemá zakazovat, ale naopak. podporovat, ovšem za dozoru a pod vedením pedagoga.

Hra byla pro Komenského významným prostředkem výchovy a vzdělávání, ale i formou oddechu po práci. Neměla se však nikdy stát hlavní náplní života. Hra nemá být ani fyzicky příliš namáhavá, ale ani psychicky vyčerpávající z úzkosti z výsledku. Právě proto zakazoval hry v karty a kostky, neboť jejich výsledek je založen na náhodě. Nejistý výsledek pak hráče psychicky deptá a hra nepřispívá k uvolnění a k odpočinku. Na druhé straně ale závodění oceňoval. Cílem her má být vycvičit tělo i ducha. Vycházeje z těchto předností hry, aplikoval ji ve výchovném procesu jako jednu z nejvýznamnějších metod výchovy a vzdělávání: prostřednictvím hry si osvojuje dítě potřebné znalosti snáze, rychleji a trvaleji než přílišnou přísností a bezduchým opakováním. "Škola se má státi hrou".

J. A. Komenský (1592-1670) Pozitivní vztah k tělesné výchově mládeže prolíná celým jeho obsáhlým dílem. Vycházel z přirozené potřeby pohybu dětí, jako základního projevu života. Nesoustředil se však jen na starší děti, ale začlenil tělesná cvičení do výchovy dětí útlého věku konkrétními návody rodičům v „Informatoriu školy mateřské“. Tělesnou výchovu chápal jako organickou součást výchovy i na ostatních stupních škol (mateřská, latinská, akademie). Obr. 1. Hra v kuželky a jiné dětské hry; Orbis pictus (Reitmayer 1977) Komenského pojetí školní tělesné výchovy se stalo východiskem pro české pedagogy, zejména v XIX. století. V mnoha aspektech jsou jeho přístupy k tělesné výchově stále platné a uznávané. Komenský v něm vytvořil základy didaktiky; nejenom formulací obecných pravidel, ale i konkrétními návody k vedení

Komenský pokládal tělesné zdraví za hlavní podmínku úspěšné školní výchovy. Doporučoval proto pečovat o zdraví vydatnou stravou, pobytem v přírodě, tělesnými cvičeními a hrami. Poprvé se v jeho učení setkáváme s požadavkem zařazení tělesné výchovy jako předmětu do povinné školní docházky. Názory o potřebě tělesných cvičení jsou obsahem téměř všech jeho prací, např. Informatoria školy mateřské, Velké didaktiky, Pravidel mravů, Školy hrou a Orbis pictus.

PRO ZAJÍMAVOST!!!

KARETNÍ HRY

Když odbočíme od sportu, dostaneme se k oblíbené zábavě většiny chudých lidí 17. století – ke karetním hrám. Této zábavě holdovali nejeden večer v místní krčmě, kde u korbelu vyčpělého piva hráli mariáš, oko, nebo jiné hry. Nebude pro nás překvapením, že Komenský tyto zábavy velmi kritizoval, a charakterizoval je jako nehodné lidského ducha, ale navzdory jeho názoru se i tyto hry udrželi v myslích chudších i bohatších vrstev, a přetrvali dodnes

SÁZENÍ

Již za doby slovutného J. A. Komenského lidé snadno podléhali kouzlu hazardu. Sázeli se o všechno možné – o peníze, rundu v hospodě, dobytek, nebo i střechu nad hlavou. Předmětem sázek nemusely být výsledky rytířských klání, ale též zda zaprší, jak velká bude úroda, nebo zda krále stihne nějaká pohroma. Takováto sázka by však byla považována za vlastnizrádnou a sázející by byli přinejlepším vsazeni do pranýře, v tom horším by je čekala oprátka.

V ČEM JE TO STEJNÉ JAK DNES?

Mnohé z těchto sportů se uplatňují při výuce tělesné výchovy na AG i dnes – o leckterých z nich bychom ani neřekli, že jsou již tak staré, natožpak, že by si je sám Komenský rád zahrál. Možná, ale to nevíme najisto, v některých z nich i sám vynikal.

Fotogalerie:

Zpět na seznam skupin