Ničemu, co se mu běžně děje, se nediví, nové věci ho neděsí, práci se nevzpírá a co začal, v tom houževnatě pokračuje. Nebezpečím, kterým se nemůže vyhnout, jde beze strachu vstříc a statečně je snáší. Prchá pouze před nestydatostí, všetečností a hloupostí.

Ničemu z(ajisté) běžnému se nediví, náhlých (věcí) se neděsí, prací se nezpěčuje, kterým se oddal, ty ochotně podniká a statečně vede; nebezpečenstvím nevyhnutedlným, nastávají-li / blíží se / přicházejí bez strachu jde vstříc a srdnatě je snáší, opovážlivosti toliko a všetečnosti utíkaje.