Kapitola XXVI

O smyslech (O citech zevnitřních)

322	To co nevidíme, můžeme najít po hmatu.
323	První smysl je tedy hmat.
324	Ochutnáním rozeznáme chuť.
325	Chceš vědět, jak co chutná? Ochutnej to.
326	Cukr je sladký, pelyněk je hořký, šťovík je kyselý, pepř je pálivý, divoké víno je trpké, hořká jsou i nedozrálá jablka, a některé věci jsou úplně bez chuti.
327	Čich rozeznává vůně a pachy.
328	Pižmo je sesedlá a následně sebraná krev okolo pupku cibetky, smradlavé pižmo vypouští vůni, připomínající pečené nebo připálené jídlo či zápach mršiny.
329	Slanina a sádlo, když jsou plesnivé, zatuchlé, shnilé a žluklé, smrdí.
330	Sluchem rozeznáváme zvuky.
331	Protiklady jsou: smích a pláč, radost a smutek, jásání a naříkání a vzdychání, šepot a křik.
332	Hluk odražený a rozléhající se, se nazývá ozvěnou, nepřítomnost zvuku se vyznačuje mlčením / tichem.
333	Zrakem rozeznáváme barvy, z nichž bílá a černá jsou krajní, jiné prostřední rozdělujeme takto:
334	smůla je černá, černoch snědý, vrabec šedý, husa plavá a kaštan hnědý.
335	Mezi modrými věcmi rozlišujeme: hřebíčky hřebíčkové, fialu fialovou, modřinu sinalou, chrpu blankytnou, kočičí oči bledě modré.
336	Mezi zelenými věcmi rozlišuj tyto odstíny: doubravu jasné zelenou, bor temně zelený, moře azurové.
337	Odstíny červené: lev rudý, suřík barvy pleti, červec brunátný, plamen ohnivý.
338	Žluté barvy jsou: zlato zlaté, mrtvé tělo smrtelně bledé, napůl vypálená cihla je plavá.
339	Poslední barvou je bílá s odstíny: rusá, popelavá, bledá, mléčná, šedá, běloskvoucí. Některé věci jsou ale strakaté, pestré/proměnlivých barev nebo zašlé.